Mamut

Mamut rozhodně není film pro každého. Také ale nemůžeme jeho seriózností omlouvat pomalé tempo, které po čase začne nudit. Bergmanovy filmy taky nejsou žádní rychlíci, přesto si je ale budete dlouho pamatovat. Zasáhnou vás a Smrťáka hrajícího šachy se budete tajně bát, až dokud ho sami na sklonku života nepotkáte. Mamut ale vcelku není nic extra. Jedná se o výborné drama, které nám ovšem nemá co víc nabídnout, než co už jsme viděli ve stovce jiných provedení. Pro fanoušky evropské tvorby zajímavý počin, pro diváky, co očekávají víc akce, nepříjemný zážitek. (Ano, já jsem fanoušek evropské tvorby…) (07.11.2010)

Životní osudy jsou někdy celkem zajímavé a stačí jen malé impulzy k tomu, aby se všechno změnilo, anebo aby se člověk stal i někým jiným, kým doposud byl. Jako kdyby zde manželé, každý žil svůj vlastní život. A přesto se pořád milovali a rádi se k sobě vraceli. Nestrhlo mě to, ale sem tam to k zamyšlení nutí. (13.03.2018)

Kdybych si názory na podobnost s Babelem nepřečetla v komentářích, myslím, že by mně ani na mysl nepřišla. Pro mě je snímek další sondou do rodinných traumat, hlavně do světa matek (otec zde vystupuje jen jako doplňující prvek), které si namlouvají, že v něm nemají šanci být tady jen pro své děti, protože jsou vázány mnoha dalšími odpovědnostmi či posláním - filipínská matka zajišťováním střechy nad hlavou pro své chlapce ví, že o ten skutečný domov je svou snahou nevratně připravuje, stejně, jako americká doktorka ztrácí souznění se svou dcerou, i když ze zcela jiných důvodů. Myslím, že film se nám snaží sdělit možnost výběru ještě dříve, než nás k němu donutí tragická okolnost a dělá to skvěle - s citem pro každičký detail i jemnou výčitkou pro každého z nás. (02.02.2012)

Mammoth by si tu čtvrtou hvězdu i zasloužil, nebýt však té druhé poloviny filmu. Snímek je totiž zbytečně natahován a námět několika propojených životních příběhů, zde navíc kontrastujících mezi bohatstvím a chudobou spojenou s láskou ke svým dětem, je už také trochu ohraný. Na Mamuta se sice příjemně kouká a někdo se dokonce může několikrát během sledování filmu i vrtět v rytmu elektronické hudby: Ladytron - Destroy Everything You Touch, ale není dostatečně důrazný nebo šokující a neobsahuje dokonce žádné zvraty. Je to jen sociální odraz dnešní konzumní kapitalistické společnosti odvrácených stran naší planety. Na druhou stranu jsem však rád, že není dílem tak depresivním jako byla Lilja 4-ever z roku 2002. Nenáročným divákům se bude jistě líbit, mě však nechal celkem chladným, nezanechal hlubší otisk a tak si vysloužil jen slušné tři hvězdy. (6/10) (24.07.2009)

Moodysson prešiel od tej najzapadlejšej diery v Švédsku pred desiatimi rokmi na film odohrávajúci sa po celom svete, a nestratil pritom nič zo svojej neuveriteľnej schopnosti priblížiť ľudské pocity a úsporným štýlom vyrozprávať príbeh, ktorý chytí za srdce. Netlačí na pílu, nič nepreháňa, opäť nepredvádza vlastne nič výnimočné... iba triviálne historky... ale tá humanistická sila, ktorou dokáže nenápadne priblížiť každú jednu postavu, je strhujúca... (10.03.2010)