Bílá vrána

Tady černý balónek (černou ovci) představuje bratr hlavního -náctiletého hrdiny, který je hyperaktivní autista (narušuje zaběhnutou představu jedince, který sedí v koutku a nic moc neprovádí) a je velice těžké se smířit s tím, že bratr nikdy nebude takový jako ostatní, že s ním vždy budou samé potíže a že zaměstnává téměř 100% pozornost rodičů. K tomu časté střídání různých škol, protože tatínek je voják. Musí nějak ustát i tu neustálou pozornost okolí, protože vše odlišné většině vadí. Naštěstí potkává dívku "svých snů", která je nad věcí a nedá na tlak spolužáků a stojí při něm i při bratrovi za každých okolností. Napadá mě protiklad, co se může stát, když ten tlak spolužáků holka neustojí http://www.csfd.cz/film/232359-klass/. (04.10.2008)

Další z úžasných australských dramat, které se mi podařilo vidět. Tentokrát o rodině, ve které se musí postarat o autistického chlapce(Luke Ford předvádí neuvěřitelný výkon) a hlavně o jeho bratrovi, který se s tím nemůže vyrovnat. Má to své mouchy, hlavně ke konci, když vnitřní napětí, které bylo cítit po celý film nějak mizí. Ale kvůli hereckým výkonům a scénám, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, si mě to získalo. (26.08.2008)

Dlouho jsem k tomuhle filmu neměla napsaný komentář, protože jsem prostě nevěděla, co napsat. To mě napadlo až potom co jsem viděla snímek - Co žere Gilberta Grapea- .Pak mi došlo, že nejenže tenhle film ukazuje problematiku, která je rozhodně věnováno méně filmů (a celkově pozornosti), než by si zasloužila, ale je to podané realisticky a ponechává to člověku prostor k tomu, aby měl svůj vlastní názor. A proto je tenhle film podle mě mnohokrát lepší než tématicky velmi podobný a též často obdivovaný Gilbert Grape. (25.08.2012)

Film na téma soužití s autisty a o tom, jaké to je se o někoho takového starat. Takových filmů už byla natočená celá řada a tak i Australská kinematografie se rozhodla přispět svým dílem. Zpočátku to opravdu vypadá jako jeden z mnoha, kopie slavnějších brášků, ale nakonec mě přeci jen film oslovil, i když už mě toto téma spíše odrazuje. Obsahuje několi opravdu silných momentů, které se jen tak nevidí. Teenagerská láska na pozadí je zajímavý bonus. Škoda jen, že film na začátku zabředne do hlubokého žánrového klišé. Na druhou polovinu se však vydrží počkat, odměnou vám budou vypjaté i dojemné scény a kvaltní podívaná. (31.03.2009)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)