Happy

Uznávám, že asi moje hodnocení hodně podkopává dabing, s kterým jsem film viděla. Hlas Jitky Ježkové, který slyším denně z televize mě už vážně irituje a konkrétně v tomto filmu je dabing asi nejslabším článkem. (Znáte to šumění v pozadí, jako při argentinských telenovelách). Na druhém místě jsou vtipné situace, které ani vtipné nejsou. Možná jsou, ale český dabing neumí situační humor správně podat, takže by se dalo říci, že opět film padá na dabingu a neschopnosti pojmout anglický humor pro české publikum. (To je pak už jen chyba překladatele, který se neumí vypořádat se slovními hříčkami a idiomy). Takže pokud se chcete nakazit optimismem, tak spíše doporučuji americkou nápodobu Yes Man s Jimem Carreym. (05.10.2010)

Na tento film mě upozornil hezký komentář uživatele Artran. Ale mám několik velkých otazníků. Tak především, co pokládáme za „dospělost“? Mně připadala Poppy dospělá hned od počátku. Nenechejme se mýlit tím, že se v jednom kuse pitvoří a štěbetá, to bychom špatně rozuměli ženám. Souhlasím že například učit takovou ženu řídit auto je holé neštěstí. Ale to není projev nedospělosti. --- Jak se chovají nedospělé ženy? Trpí nejistotou a hledají pevný bod. Partnera, dítě, kariéru, přesvědčení, zkrátka definici sebe sama - ovšem vně sebe sama. Naopak Poppy je definicí sama o sobě a ví to. Je naprosto připravená a přirozeně přijímá všechno, co dělá život životem. Jejího štěbetání bych se vůbec nebál; však když přijde na věc, ona toho nechá. Vidíme, že je dobrá učitelka, a to je významná indicie, že bude i dobrá partnerka, matka, atd. --- Ale možná se mýlím, anebo jsem špatně pochopil Leighův úmysl. Když totiž Poppy potká partnera, chová se… no, nesedí mi to. Jistěže už neštěbetá, ale aby na sebe jen hleděli a docela jim došla řeč? A hned první schůzku skončit v posteli? To je podle mne právě projev nedospělosti, nejistoty, uspěchanosti, honem honem „to“ mít za sebou, aby to bylo zpečetěno jako náležitě významné. Aťsi jsem jiná generace, aťsi jsem staromódní, ale věřím, že toto platí univerzálně: do postele pospíchají ti, kteří mají strach, že ostatní, náročnější úlohy lásky nezvládnou. (Mlčením přecházím těch několik miliard nedospělých zletilých, pro které láska a kopulace jedno jest.) --- A konečně poslední rýpnutí, týkající se jedné vedlejší epizody. V příběhu se mihne případ agresivního dítěte a řešení až příliš samozřejmě a přímočaře směřuje k nálezu, že násilí je patologické. Ona je to teď taková móda, to „domácí násilí“, a bruselští a jiní byrokraté si mnou ruce, protože čím více společenských neduhů, tím více fondů k rozdělování, tím více sfér, kam strkají rypáky. Chtěl bych se na tomto místě vzepřít této vlně, a především paušalizaci, která je jejím (nevyhnutelným) následkem. Násilí má mnoho forem, mnoho příčin, mnoho odstínů, patří k lidem imanentně, není tedy prima face nemocí, a kdykoli a kdekoli přeneseme odpovědnost za své chování na stát, ničeho dobrého se nedočkáme, jen se zbavíme dalšího kousku své svobody a povolíme uzdu svému sklonu vypínat rozum až k naprosté idiocii. --- Kdykoli slušnost nahradíme předpisem, naše lidství jde dolů. Snad tomuto názoru dodám váhy konstatováním, že jsem v oboru profesionál a předpisy byly dlouhá léta mým živobytím. --- (19.05.2012)

Filmy Mikea Leigha mě nikdy moc nebraly. Nikdy jsem je nebyl schopen zkouknout celé, moc se tam mluví, na mě ani moc neděje, hrají tam strašně obyčejní lidé a ženy bývají "po britsku" pohledné:-) Ale Poppy mě klofla na první pokus. Mike udělal pár krůčků zábavností k lepšímu strávení filmu, ale zároveň se nijak nezprotivil tomu, co umí nejlépe. Velmi realisticým postavám, jejich příběhům, motivacím a charakterům. Příjemná hudba, velmi dynamická a živelná kamera (na Leigha a takovýto film obzvlášť), ale hlavně skvělí herci! Sally pojala Poppy tak nádherně sympaticky, zároveň uvěřitelně a neotravně, až to bere dech. Cholerický a politování hodný Eddie Marsan - nejlepší auto-instruktor v Londýně; a Poppyin babinec - tak živelné, veselé, starostlivé, bláznivé, ale ne hloupé a jednoduché ženské/holky co chtějí štěstí a nebojí se pro něj něco udělat a ještě si to užít. Ano tenhle film se mi líbil, je jednoduchý, silný v detailech (kursy flamenca), lacině se nepodbízí a nádherným způsobem pobaví... 100% PS: ideální film pro české učitele/ky, takhle se dělá škola, s chutí a šťávou a ne to co se dá srovnat s pátečním jídlem ve školní jídelně, tzn. zbytky z celého týdne - lehce přesmahnuty:-( (06.04.2009)

Toto rádoby komediální drama mě tedy zas tak extra neuchvátilo. Nejen, že jsem postrádal alespoň jistý náznak vtipu, ale navíc jsem z těch takřka dvou hodin měl více jak hodinu a čtvrt nutkání vypnout film, a to kvůli hlavní představitelce, která se opravdu chovala jako naprostá kráva na zabití. Já nevím, ale potkat takovouhle ženskou a být s ní ve stálém styku, já bych ji musel asi fakt ublížit. Jistě, je pravda, že brala svůj život velmi hezky a optimisticky, jenže já takovéhle snílky vyloženě nesnáším. Takže co bych tak ocenil, tak je příjemný malý detail v podobě kurzů flamenca a nahlédnutí do stereotypního života Paulininy sestry. Jinak celkově, nic moc. Hlavně si lámu hlavu nad tím, jak něco takového mohlo dostat nominaci na Glóby. Vedle Bruggčanů, ABBÁků, Barceloňáků a Cone bros. nemá dáma s třešničkami a jahůdkami žádnou šanci uspět. (04.01.2009)

Není to praštěné tím správným způsobem. Je to divné. A to tak, že ne vtipné a ne zajímavé. Ale chování hlavní hrdinky je nesnesitelné rozhodně. Sally Hawkins chodí divně oblékaná (růžová podprsenka, oranžové kalhotky a černé punčocháče na negra ze sekáče), mluví divně, chodí divně, chová se divně, ale jinak je to vlastně úplně normální holka, která se ve vážné situaci dokáže zachovat naprosto normálně a hlavně rozumně. Finální hodnocení se tak u mě pohybuje někde mezi "odpadem!" a 3*. Co s ní? (01.02.2009)