Dvojí hra

Scénář: Tony Gilroy .. Oldscool korporátní thriller s pevným tvůrčím záměrem, lehce mdlými herci a jen občasným záchvěvem vtipu. Očekával jsem, že se nám Gilroy odváže a odlehčí mnohem víc, ale přes onu vyzrálost je stále dosti chladný. ___ Budu věřit, že si to Tony Gilroy vymyslel a zpracoval do detailu přesně, protože jsem se občas v neustálých předtím/předtím/předtím scénách občas lehce ztrácel. A to zejména z důvodu vláčného tempa vyprávění, které působilo hodně únavně. Být tak děj svižnější, rozhodně bych to uvítal, protože více než dvě hodiny jsou na - v jádru tuctový - námět až moc a stravují se trpčeji. Poslední doušek je však špičkový. (13.05.2009)

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)

Film s vyššími diváckými nároky není ale zas až tak složité pochopit a odhadnout. Samotnou pointu jsem odhalil někdy okolo 22. minuty, zpětně se na to dá při důsledném sledování přijít již od úvodní geniálně nasnímané titulkové sekvence. Michael Clayton je o třídu někde jinde, protože byl chytrý ve své střídmé přirozenosti, Dvojí hra to dává až příliš okatě na odiv, i když chytrá je také. Nikoliv krok zpět nebo vedle, nýbrž jen trochu stranou (typově podobný film Dannyho parťákům či snad britským Podfukářům si nenechám ujít nikdy). (22.03.2010)

Ten kdo první uměl rozdělat oheň byl nejmocnějším na Zemi. Než mu to ukradli. Být první něco znamená….. Nezajímavý příběh o lásce a průmyslové špionáži. Svět agentů a souboj společností, kde je tolik konspirací a fíglů, že už mě to ani nebaví. Jo, kdyby někdo z nich tak umřel… . Nejhorší je, když jsou ,,oni dva“ spolu. To je nuda. Špiónská romantika nefunguje. A J.Roberts už asi nikdy nebude nejlépe placenou herečkou (i když hubu má furt největší). PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** (13.11.2009)

Už název filmu jakoby napovídal, že nepůjde o poklidnou love story k odpolední kávě, místo číslovky "dvojí" by šla v názvu klidně použít i kterákoliv jiná, protože počet her, které film nabízí je takřka nespočetný... Až mi z toho soustředění šla místy hlava šejdrem, na konci mě napadl jediný vhodný a výstižný komentář: "to byla teda jízda...":-) Zdálo se mi to čím dál víc zamotanější a už jsem přestával věřit v uvěřitelný konec, ale nakonec se povedlo. Film nabízí řadu působivých a nápaditých míst, jako třeba perfektní úvodní titulky, hledání kopírky nebo závěrečnou scénu v hale... Povedený je i soundrack, který výborně ladí se svižným sledem událostí. Julia Roberts a Clive Owen odvedli skvělou práci a je radost sledovat jejich hru kočku s myší, vyloženě je to baví. Celé to na mě působilo promyšleně a energicky, ale trochu víc lidskosti by neuškodilo, někdy se mi zdálo, že sleduju roboty a ne lidi, ale v těchto "kruzích" je to asi běžné. Film mě celkem překvapil a rád se k němu zase někdy vrátím, do skupiny "jednou a dost" je ho škoda. (02.01.2010)