Dvojí hra

Vtipnější závěr nezachránil tu dvouhodinovou nezáživnou hru (nudu). Jedna napínavější scéna s poslaním onoho vzorce přes kopírku z budovy A do budovy B je opravdu dost málo. Tempo je neskutečně uspávací a přiznám se že jsem tento film nedal na jeden zátah. Několikrát si film pohraje s pozorností diváka s titulky: Před dvěma lety, před 18 měsíci, před 15 měsící, atd. První hodinu jsem se dost ztrácel. Pak se už něco začne dít, ale konec se blíží. Závěr je sice laskomina, ale to je málo. (27.09.2009)

A znovu tu máme film, na který se hodí to naše oblíbené klišátko, že je jako levné šampaňské. Dvojí hra sice pobaví, ale těžko se na ní budete chtít podívat znovu a těžko jí zařadíte mezi své oblíbené filmy. Ale odhalení toho tajemného produktu, o který se tu všechny postavy přetahují, má pro české diváky svoje kouzlo. V rámci nespoilerování nemůžu napsat víc, ale inspektor Trachta by měl z Tonyho Gilroye radost... (06.05.2009)

Už název filmu jakoby napovídal, že nepůjde o poklidnou love story k odpolední kávě, místo číslovky "dvojí" by šla v názvu klidně použít i kterákoliv jiná, protože počet her, které film nabízí je takřka nespočetný... Až mi z toho soustředění šla místy hlava šejdrem, na konci mě napadl jediný vhodný a výstižný komentář: "to byla teda jízda...":-) Zdálo se mi to čím dál víc zamotanější a už jsem přestával věřit v uvěřitelný konec, ale nakonec se povedlo. Film nabízí řadu působivých a nápaditých míst, jako třeba perfektní úvodní titulky, hledání kopírky nebo závěrečnou scénu v hale... Povedený je i soundrack, který výborně ladí se svižným sledem událostí. Julia Roberts a Clive Owen odvedli skvělou práci a je radost sledovat jejich hru kočku s myší, vyloženě je to baví. Celé to na mě působilo promyšleně a energicky, ale trochu víc lidskosti by neuškodilo, někdy se mi zdálo, že sleduju roboty a ne lidi, ale v těchto "kruzích" je to asi běžné. Film mě celkem překvapil a rád se k němu zase někdy vrátím, do skupiny "jednou a dost" je ho škoda. (02.01.2010)

"Tys mě chtěla dostat! - A tys mi zrušil buzení! - Tak jsme si kvit." Milostné popichování dvou citově zdegenerovaných agentů mě poměrně bavilo. Jejich vztah byl navíc podpořen nějakými těmi miliony dolarů na kontě, což v dnešní době dává smysl, ale na můj vkus to celé příliš záhadně kmitalo v čase, hladce předvídalo tahy o dvě partie dopředu a přitom se mě to ještě snažilo přelstít rafinovanými úsměvy. Přesto mě tato hra, směle rozehraná minimálně na pět světových stran, svou překombinovaností občas donutila k seriózně udivenému pohledu. (31.03.2016)

Chvíli jsem měl na jazyku, že by se film neměl jmenovat Duplicity, ale Debility. Nejen že jsem usínal nudou, ale ještě mi hlavní představitelé byli neuvěřitelně nesympatičtí! Přitom když Clive posledně hrál s Julií, byla to křišťálově vybroušená konverzačka a dle mého životní role Robertsové. Pochopitelně mluvím o filmu Closer. Dvojí hra se ale vůbec nepovedla. Normálně mi flashbacky nevadí, ale když se s nimi umí pracovat. Tak šíleně ubíjející časově rozházený bordel jsem snad nikdy neviděl!! Fuj!(ale abych jen nekritizoval, Paul Giamantti a Tom Wilkinson jsou geniální!..jak jinak:-) ) (12.07.2009)