Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Snímku jednoznačně vévodí kamera Vláčilova častého spolupracovníka Františka Uldricha s incenací bezeslovných scén (pohřbení urny s hrdinovým tatínkem, prvomájový průvod) a hudba Svatopluka Havelky. Poněkud se opožďují herecké výkony, Rudolfu Hrušínskému z pusy příliš nejde nejen valašský dialekt, ale i filozofující monology, představitel jeho vnuka je poněkud matný. Naopak některé epizodní role jsou zahrány excelntně - Stanislav Zindulka a Jan Vlasák. Film poněkud svádí ke srovnání se Smuteční slavností, která se k premiéře dostala zhruba v tutéž dobu (k níž mimo jiné napsal hudbu taktéž S. Havelka) a má s ní podobnou část námětu, poetičností se však blíží spíše Všem dobrým rodákům (vojenské scény zase Jirešovu Žertu), Tichá bolest je jistě film zajímavý a slušný, ale přeci jen méně dokonalý než tři jeho předchůdci z konce 60. let. ()
Ač nese film název Tichá bolest, ta nesmysnost utrpěného bezpráví a křivd, které museli děda s vnukem v 50. letech prožít, na nás z příběhu přímo řve. A to zvláště díky hereckému projevu pana Hrušínského v roli starého muže, zlomeného smutkem ze ztráty jediného syna a dalších blízkých, ale nezlomeného v urputné snaze nahradit chybějící rodinu svému vnukovi a vychovat z něj navzdory nelítostnému režimu dobrého člověka. ()
Film který neprávem jen bez povšimnutí proplul kiny i televizí. Film střídá časové roviny - vedle tragikomických příhod z vojny se hlavní hrdina vrací ve vzpomínkách do dětství, kdy je jako dítě "nesprávného" otce terčem mnoha ústrků. Jediným o koho se mohl opřít byl jeho děda ve skvělém podání Rudolfa Hrušínského. ()
V jeden moment melancholická balada a v ten další tragikomedie, u které se člověk neubrání smíchu. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak obě tyto roviny spolu dokonale souznějí a ukazují v plné nahotě svinstvo bývalého režimu. I když se komunisté v současnosti derou k moci, tak si nemyslím, že by se jí v budoucnosti mohli chopit. I přesto by se ale podobné filmy měly reprízovat častěji. 100% ()
Velká škoda, že se filmem táhli dvě dějové linky minulost a současnost. Obě byli neskutečně zajímavé a velmi dramatické a tak se zákonitě stalo, že se vzájemně rušili. To je naštěstí jediná chybička tohoto jinak vynikajícího snímku. Krutá doba, vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho a silné jednotlivé scény, to jsou tři nejsilnější atributy tohoto filmu. Psát o vládě komoušů v 50letech asi už nemá cenu, zbývá si buď hořce uplivnout a nebo se kouknout na Tichou bolest. Pan Rudolf Hrušinský.....o jeho hereckým talentu by se mohla napsat tlustá kniha a pořád by to málo. Je to právě on, kdo dokáže tichou bolest nést v sobě a předávat jí prostřednictvím kamery na divákovi. Silných scén bylo hodně, vybavuje se mě například ta, když tajná policie přišla pro Jankova otce s pistolema v rukou a já jakožto divák už znal jeho osud a jen bezmocně sledoval jak malý Janek se svým dědou nechápavě pozoruje otcovo zatýkání. V tu chvíli jsem měl husinu nebo ta, ve který Martin Dejdar odmítá postavit most přes bažinu. Jak to všechno skončí jsem asi tušil a možná právě proto jsem si při sledování tohoto snímku prožil jednu vlastní velkou tichou bolest. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
Reklama