Tankový prapor

Řada vydařených scén, které fungují samy pro sebe, spousta hlášek a herecká elita v rolích velitelského sboru, která se snaží co může a některé výstupy, ač hnané místy na hranici parodie, jsou skutečně výborné (zejména se vyřádil Donutil a Skamene, ale výtečný je také Zounar). Jenže stejně jako kdysi, ani tentokrát mě film nedokázal úplně vtáhnout, příběh samotný mi byl lhostejný a funguje vlastně jen jako spouštěč vzpomínek na vlastní vojnu. Třeba takový major Borovička Romana Skamene jakoby svým vzhledem i chováním jako by z oka vypadl mému veliteli roty. (11.03.2012)

V žádném ohledu není snímek tak dobrý, jako snímek velmi podobný, tedy mám samozřejmě na mysli snímek s názvem Černí baroni, ale i tento snímeček je super. K poslechnutí je několik slibných hlášek a partička zapálených nadřízených, kteří nemají chybu. Především Mirek Donutil mě hrozně bavil. Trošku je tam rušivé neustálé smilnění, ale má-li to být přepis skutečnosti, tak ve filmu chybět nesmí. Na každý pád se jedná o perfektní komedii mapující tehdejší život českých tankistů, kteří s "velkým" úsilím sloužili lidu. Nezažil jsem vojnu, nezažil jsem dobu. Takže si tamější atmosféru mohu pouze představovat a nezbývá mi prakticky nic jiného než tvůrcům věřit. Jestli to bylo tehdy vážně takhle úžasné, tak bych si ty 2 roky klidně i střihl. Slabší 4 *. (08.06.2014)

První porevoluční soukromý film. Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila. (19.03.2012)

Josef Škvorecký se svým jemným sarkasmem a sebeironií dokázal ve vzpomínkách nenuceně vzletnou elegancí glosovat minulost a odhalit absurditu doby i života v příčinách a důsledcích. Tankový prapor ve filmové adaptaci Víta Olmera zachytil jednoznačnou rozpolcenost života padesátých let dvacátého století, kdy osudový cynismus v absurditě společenského uspořádání dosáhl jednoho z vrcholu krutosti. Čas dokáže období omezenosti reflektovat v jemných tazích, proplétat nadsázku s tragikou a strachem a v několika vrstvách uchopit a zapůsobit. Ve výpovědi doby, ve varování i v úsměvu shovívavosti a vstřícnosti. Filmová podoba Tankového praporu je oddechnutím z konce nesvobody a v nakažlivém nadšení chtěla v první řadě pobavit. Hlavní postavou krasosmutnění je rotný Daniel Smiřický alias Danny (velmi zajímavý Lukáš Vaculík) v autobiografické ozvěně dvojí tváře života, který slibuje i hrozí, odměňuje i trestá. Zpřevrácená struktura uspořádání dokáže ponížit i zlomit, ale také přináší velkolepé okamžiky, kdy je dovoleno dotknout se i vzdušných zámků. Vše má své příčiny a výsledky dostávají absurditu doprostřed všeho dění. Bezcitná tvář života je major Borovička alias Malinkatej ďábel (dobrý Roman Skamene), zlomyslný diktátor nad osudy vlastních podřízených, které se s uspokojením snaží na duchu zlomit. Přívětivější tvář rozpolceného života je Janinka Pinkasová (zajímavá Simona Chytrová), osamělá citlivá duše, která se chce přiblížit ke hvězdám. V rozverné nadsázce si atmosféra pohrává s kapitánem Matkou (dobrý Vítězslav Jandák) i nadporučíkem Růžičkou (dobrý Miroslav Donutil) a přirozená neschopnost stranického vedení je zábavně znevažována škádlivostí. Škodolibost života je Lizetka Neumanová (pozoruhodná Ivana Velichová), symbol povrchnosti dysfunkčního uspořádání. Z dalších rolí: tělesná četařka Babinčáková (sympatická Martina Adamcová), zklamaný, ostražitý a laskavý Janiččin manžel a nadporučík Pinkas (příjemný Jiří Kodeš), lehkovážně chybující podporučík Malina (zajímavý Vlastimil Zavřel), svědomitý a nadšený osvětář poručík Prouza (příjemný Martin Zounar), snaživý poručík Hospodin (sympatický Martin Hron), brumlající rotný Josef Soudek (příjemný Milan Šimáček), Dannyho spolutankista četař Žloudek (Zdeněk Vencl), ležérní řidič tanku desátník Andělín Střevlíček (příjemný Michal Kocourek), odevzdaný vojín Bamza (Bohdan Tůma), příkladně uvědomělý a angažovaný straník a neschopný rotný Maňas (Stanislav Aubrecht), přátelský vojenský lékař svobodník Mlejnek (Václav Vydra nejml.), či rozverný vojín Mengele (Michal Suchánek). Schizofrenní atmosféra doby je ve vzdušné nadsázce cynismu života přes vzepjetí absurdit vykreslena citlivě a vkusně. Baví, rozesmává, je jiskřičkou naděje a nádechem osvobozujícího uvolnění. (18.11.2017)

Baroni jsou fajn, ale co si budeme povídat, Tankový prapor je slabý odvar. Pořád je to hodně zajímavá výpověď o něčem, co nikdo z nás nezažije, ale že bych se nějak obzvlášť bavil? Mrzí mě, že tenhle průměrný film je mnohokrát známější než úžasná Tichá bolest, která vypráví v podstatě stejný příběh. 65% (08.08.2017)