Mezi vlky

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá. (03.10.2012)

„Do something. Do something. You phony prick fraudulent motherfucker. Do something! Come on! Prove it! Fuck faith! Earn it! Show me something real! I need it now. Not later. Now! Show me and I'll believe in you until the day I die. I swear. I'm calling on you. I'm calling on you!... Fuck it. I'll do it myself...“ Docela nechápu ty výtky směrem k nevhodně zkombinovaným motivům survivalu a existenciálního dramatu, vždyť to druhé je přidaná hodnota, kterou první žánr se zištných důvodů zřídkakdy nabídne. Všechny ty silácké řeči slabochů, slabošské řeči siláků a uprostřed toho Liam Neeson tváří tvář smrti. Závany melancholie, Carnahanův osobitý vizuál, ve své intimitě dokonalé první a poslední minuty či Ottwayova drsná výzva k Bohu, než naposledy půjde do pranice. The Grey má tendenci v dalších hodinách a dnech v divákovi doznívat, až mu třeba odpustíte tu přihlouplou scénu se zdoláváním útesu či přepálenou démonizaci psovité šelmy. A teď si představte ty rozpaky, kdyby po nich šel agresivní sob či nevytření lososi..! Stejně mi ale cosi říká, že to celé bylo jen o tom, jak je vlk člověku člověkem… (23.01.2017)

Většina stopáže se pomalu a líně táhne aljašskými lesy, pláněmi a meandry, v pravidelných intervalech zmenšující se skupina přeživších filosofuje, útoky vlků jsou změtí ohavné kamery a prasostřihu, proto jsem se cítil lépe, když se vlci skrývali za svým vytím. Prozatím to vypadalo na podpůměrných 40%, jenomže s blížícím se závěrem atmosféra zhoustla a poslední dvě minuty by na páku položily i Johna Brzenka, jak jsou silné. Liam Neeson ve finálním záběru vypadá neskutečně cool: drsňák, kterého okolnosti donutily být houževnatým, totálně odhodlaným killerem! Závěr, z něhož mám husí kůži ještě 8 hodin po shlédnutí, a výborný Neeson nakonec vytáhli film o hvězdičku a půl výše. 70% 25 miliónů dolarů(rozpočet)/77 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (13.06.2013)

Liam Neeson je výborný herec, nicméně jeho role Ottwaye byla celá napsána špatně. Jeho touha žít je uměle nafouknutá nesmyslnými činy a pusou plnou chytrolínských mouder. Když se Diaz vzdá a rozhodne se umřít na břehu řeky, tak Ottway naopak mlčí a tváří se, že je mu to buřt. Já se prostě nedokážu přenést přes nelogické chování a ještě méně logické chování vlků. O ostaních postavách radši ani nemluvím. Když je mínus dvacet, tak chodím s rozepnutou bundou a bez čepice, to je pohoda, vůbec se nebojím, že v mrazivé pustině umrznu... Celá sestava přeživších mi nijak nehrála dohromady, povrchní banda vrtáku, fakt. Co se týče efektů, je technická stránka filmu výborná. Pád letadla i vlčí útoky byly dechberoucí. Škoda jen toho scénáře. A sbírání peněženek? To bylo jako co? (07.03.2012)

Takovej pohodovej chlapskej outdoor, doletěli, zakempili, láhev Jacka otevřeli, vo bohu porozprávěli, vo kurvách, vo dětech, no a občas někoho sežral vlk. Carnahanův pokus o drsné survival drama nemá podle mého nic společného s hororem, je to mnohem spíš režisérův pokus o vážné existenciální téma, které sráží zvláštní umělá pachuť digitálního "zla" a digitální epiky. Tomu filmu hodně sluší výprava, sluší mu Liam Neeson, sluší mu i Streitenfeldova lyrická hudba (klidně bych jí čekal spíš v severském filmu)... ale hodně mu ubližuje to, že Carnahan má tendence krutost a nemilosrdnost přírody dotahovat ad absurdum uměle: dovedu si představit, že jako syrové drama bez jediného digitálního doteku by tohle mohlo být brilantní téma pro Petera Weira. Snaha jít na maso a krev vyznívá u Carnahana do ztracena nikoli proto, že by byl málo efektní, ale spíš proto, že to s efekty zbytečně přehání. Dílčí věci mu neupírám. Úvod a závěr jsou silné jak medvědí krk. Ale snaha udržet dialogy nad hladinou patosu a prázdných proklamací zrovna dvakrát nevychází. Mezi vlky je film, který se snaží rozjet se zataženou ruční brzdou. Zároveň je to docela ironický obraz toho, že naše představy divoké přírody ohraničují hollywoodské filmy, Discovery Chanel a CGI efekty. Jenže Carnahan nám chtěl ukázat přesně to, co v těchto obrazech chybí (duchovní přesah existence vydané na pospas divočině). A nevyšlo mu to. Když jedna z postav řve: "vy nejste zvířata, my jsme zvířata", nemá pravdu. V tomhle filmu není zvíře nikdo. Proto v něm chybí byť jenom náznak fascinace něčím jiným než táborákovou metafyzikou. (16.03.2012)