Dohodnuto

Traduje se, že američtí nezávisláci neví, o čem točit, takže točí o sobě, Dohodnuto tohle částečně splňuje – vychází ze zkušeností jedné z producentek a první třetina zaujme právě nebývalou autenticitou. Herečky jsou spontánní, jejich rozpačité úsměvy přirozené. Žádná křeč. Když scénář vyčerpá potenciál situace „ortodoxní židovka potkává muslimku“, začíná se ohlížet po příběhu, kterým je nakonec víceméně standardní romantická komedie. Nechybí klišé jako návštěva babiččina hrobu, střihová představovačka nepoužitelných snoubenců či hádka s matkou, jež samozřejmě nic nechápe. Nakonec i díky představitelce Rochel, podobné Jennifer Connelly, šlo o chytrý a sympatický film, před jehož občasnou didaktičností vzhledem ke školskému prostředí ochotně zavírám svou rýpavost do klece. 70% (30.08.2011)

Možná pohádka, ale rozhodně hezká pohádka o možnostech soužití muslimské a židovské komunity. Naše společnost potřebuje víc takových filmů, které ukazují, že víra a tradice nemusí tolerantní lidi rozdělovat, protože hodnoty jako láska nebo přátelství jsou pro všechny lidi stejné. Škoda, že se podobné snímky nedostávají do běžné distribuce. (02.01.2010)

Můj počáteční dojem, že se poučím především profesně, a to přes zkušenost práce s různými kulturami, přesto, že jsem omezená stykem jen s jednou menšinou, nakonec plynule přešel v poučení mnohem hlubší. Velmi inspirativní pohled na dvě prastará náboženství v kontrastu se současným životním stylem pomůže pochopit, proč si ortodoxní spoluobčané potřebují svoje zvyky uhájit a jak moc to mají těžké ve "svobodné" společnosti, která je ve skutečnosti mnohem větším otrokem, otrokem diktátu, který nemá žádné duchovní hodnoty, kořeny, tradice, nebo ty, co lidem ještě zbyly, dávno přeměnili k obrazu svému a pak bezmocně kroutí hlavou nad všeobecným úpadkem... Ano, každý v sobě máme poměr dobra a zla, avšak o tom, který z těchto sklonů budeme v našem životě víc používat, pomůže, krom přirozenosti samotné, rozhodnout také výchova, kterou nás vybaví rodiče, kterým zase pomáhají vytvořit pravidla vlastní zkušenosti ovlivněné trendy, nebo jim je přikazuje víra předků. Společná by jim měla být uměřená dávka svobodné vůle a možnost naslouchat instinktům. Je patrné, že bychom se měli navzájem poznávat a ne odsuzovat a možná si pak vzít malé kousky hodnot, co vyznávají jiní, za vlastní, čímž nic nezkazíme, protože v podstatě všem záleží nejvíc na tom, co řeknou, nebo si pomyslí ostatní - ať je to muslim, žid nebo bezvěrec a všichni potřebujeme předepsat recept na pravidelnou dávku tolerance, záleží, kolik z nás bude ochotných jít si ho vyzvednout... Rozhodně tak neučinilo odpudivé převtělení Báry Štěpánové v podobě lascivní ředitelky školy, která se pokoušela oběma učitelkám vnutit svůj styl života jako jediný správný, ohánějíc se 21. stoletím, které se pyšně vyvyšuje nad všechna tmářství uplynulých věků, samo se vyznačujíc upínáním se k horoskopům a kartářkám na telefon... Ne, lidé nemohou mít totální svobodu - přišli o ni vyhnáním z ráje, a když si myslí, že jí získali zpět, netuší, že ve skutečnosti jen změnili pána... P.S. Už vím, proč jsou Židé tak úspěšní - jsou totiž výběroví :-) (21.05.2014)

Pro svět, kde o konflikty není nouze, děkujme a buďme vděční za přátelství, jež spojují někoho s přesvědčeními Rochel, s někým jako je Nasira. Čím že je Arranged v mých očích? Především sympatickou snahou o reklamu na světový mír, nad jejíž absenci si, během scény v parku, kde se malý Žid ostýchá hry s malým muslimem, posteskne jedna z protagonistek. 75% (07.09.2015)

Milý, až úhledný, film o tom, že, když se potká člověk s člověkem a ne náboženství s náboženstvím, můžou spolu vycházet. Snímek o nenápadném kamarádství ortodoxní židovky a přesvědčené muslimky plyne hladce bez větších vzruchů a ukazuje alternativní přístup k sexu a manželství, kdy svazek domluví rodiče nebo dohazovačka a pro ženu (pravděpodobně i pro muže) je svatební noc skutečně první nocí. Proč ne, nemusíme se řídit stejnými pravidly a tradice domluveného manželství má své nesporné klady (pokud mají zúčastnění právo veta u nabízených protějšků, které jsou otřesné). ___ I tak ale z filmu, který má být o souznění překračujícím hranice náboženství, nenápadně vykukuje nesnášenlivost a opovržení nad „jinakostí“. Muslimskou dívku židovská matka její kamarádky téměř vyhodí z bytu a židovská slečna se v muslimské domácnosti odmítne napít i čaje, což je jasná urážka. Obě dvě dívky nakonec získají ženichy, které by jim záviděla skoro každá – co ale dívky z tradičních rodin, na které se takové štěstí neusměje a musí se smířit s tím, koho jí rodina vnutí? Film na to dává odpověď v postavě svobodomyslné sestřenice, která odmítla domluvenou svatbu a ortodoxní židovství. Může si sice žít po svém, ale rodina s ní skončila. Už se s ní nikdy neuvidí. Je to ně mrtvá.___ Takže, co snímek vypovídá o tradičních náboženstvích? Fajn a přijetí, pokud je akceptuješ se vším všudy. Pokud máš pochybnosti a chceš něco po svém, tak táhni dál – my tě už neznáme. (18.01.2016)