Bláznovství

Přijala jsem ten příběh, převzala jeho nadhled, osvojila bolest, přivlastnila něhu... Jo, tak tohle já můžu - líbí se mi to zamlžené zabarvení, dokonce se mi líbí i newyorský hip hop a úplně nejvíc se mi líbí ležérní Josh Peck, cukrátko se sjetým výrazem a kouzelně nakřáplým hlasem, ale fajn je i Ben Kingsley mimo polohu "duchovní vůdce", ačkoli zde je vlastně také duchovním vůdcem :-) a jednoznačná ozdoba - Olivia Thirlby - absolute nature beauty... Odlehčená vizita v ústavu, kde je upřímné "miluji tě" impulzem k výsměchu a očekává se za něj ukoktaná omluva, ale kde také dokážeme být jeden druhému inspirací, aniž by záleželo na tom, čím kdo jsme, nebo jestli je mezi námi rozdíl dvou generací... Rozverné potěšení, které mě zanechalo takovou - vláčnou... (31.08.2014)

Další z filmových reflexí duchovní krize západní materiální společnosti a absurdity merita amerického snu... Jedna z možných variací Americké krásy, opět spojená s útěky do jiných realit umožněných halucinogeny, hlavní teenagerská mužská role je opět dealer marihuany, generace úspěšných ve středním věku je tu tentokráte zastoupena ex-hipíkem - psychiatrem, jehož generace čelí tomu nejzrádnějšímu, co člověka v běhu života čeká - pocitu pomalu přicházejícího stáří... Rodiny se rozpadají, autorita rodičů vzala dávno vniveč, materiální dostatek vrhl do životů nudu a ztrátu jejich smyslu... Analogie se současnou střední a východní Evropu je nasnadě - do tohoto stavu se přesně teď řítíme i my tady (viz třeba moje učitelská reflexe či pesimistické vize profesora Václava Cílka). Podobné filmy: Cvokař (24.06.2009)

Bláznovství není film, který by utkvěl v paměti díky napínavým scénám nebo dokonce nekompromisní akci. Je ale zajímavý posmutně melancholickou náladou, okořeněnou jemnou ironií a humorem. Je to snímek o věčných společenských outsiderech, kteří nezapadají do běžných vzorců konzumní společnosti. Nekonformní mladík, kterému jsou víceméně lhostejné hodnoty většinové společnosti a který si úspěšně přivydělává prodejem lehkých drog, a jeho psychiatr, který jako by se duchem zapomněl v květinovém hnutí hippies 60. let, jsou sice hodně vzdálení svým věkem, ale společně sdílená vyděděnost, samota a zvýšená empatie je vedou cestou vzájemného sblížení a vzniku přátelství. Je to snímek o hledání cest, jak se smířit sám se sebou i okolním světem a v rámci možností, které nám život přináší, ho naplno prožít. Vedle zajímavého soundtracku nabízí film i tradičně skvělého Bena Kingsleye a atmosféru, která se těžko popisuje, ale na kterou se hezky dívá. Celkový dojem: 75 %. (15.01.2013)

Dlouho jsem chodil kolem tohoto filmu jako okolo horké kaše. Byla to chyba. Film mě neskutečně bavil, zejména kvůli dialogům. Každý se staví k životu různým způsobem, někdo to v sobě dusí, někdo se svěří kámošům, někdo si najde cvokaře, se kterým se stane kámošem stejně jako ve filmu. Dopadlo to pro mě neskutečně zajímavě a když už člověk myslí, že je na dně a už ho nic nečeká, z ničeho nic může začít úplně jiná etapa života, něco nového, něco zajímavého nebo prostě jen nějaká maličkost, která totálně změní tu nudnou každodenní rutinu. (15.12.2015)

asi tak celé dvě scény měly jistý náběh k neotřelé atmosféře.. zbytek byl nudnej až na půdu.. nemluvě o příběhu, na který mi přišli protagonisté, ale i chraktery, trochu moc staří resp. nedozrálí.. ben kingsley byl pro mne ve finále tažnou silou filmu, pánem v letech, co by si přál trochu jinej život.. (05.07.2010)