Až do města Aš

Uzrel som ho po dlhom čase, vznášal sa nado mnou asi hodinu a pol a ja som ho pozoroval takmer bez dychu, aby som ho nevyplašil. Vyznačoval sa civilným zobrazením istej periférie našej spoločnosti a šlo mu to znamenite. Nadviazal so mnou kontakt, ktorý som sa bál prerušiť, obával som sa, že utečie a ja ho už neuvidím. Že budem o ňom márne vravieť ľuďom ktorých poznám a oni mi neuveria, pretože ho vtedy nezahliadli tiež. Bol to ohrozený druh zvaný: kvalitný film slovenský a ja som rád, že ešte nevyhynul. Bol som toho svedkom a to sa nestáva často._Trochu nadnesené ako aj moje hodnotenie, no ale nepridáme od radosti hviezdičku? Oni pridali predsa Film. (06.12.2012)

Veľmi pozoruhodný film, o ktorom by som nikdy nepovedal, pokiaľ som to tu nezistil, že to nie je dokument. Myslel som, že je to veľmi realisticky podaný hraný dokument alebo normálny dokument. Venuje sa veľmi smutnej téme, zlých vyhliadok dnešného Slovenska v tomto systéme kapitalizmu, vlastne vyhliadok jeho ľudí, ktorí vzídu zo sociálne slabších pomerov. Tento film sa snažil byť realistický až do krajnosti, až k téme sexu a skončil dosť smutne, malo by to slúžiť ako výstraha, ale v podstate nič nerieši. Dej a samotné postavy mi však tento film nezlepšili, je to taký viac úspešný poloamatérsky film z našej oblasti, akoby z 90. rokov. (27.02.2013)

Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton (21.07.2014)

Spise nez film, tento pocin vnimam jako dokument (jak bylo puvodne zamysleno). Velmi autenticke, neherci tomu pomohli vydatnou merou, filmove animace hodne povedene. Vnimat to jako celovecerni film, reknu, ze je to prazdne a o nicem. Pokud vezmu v potaz fakt, ze podobnych osudu jsou mraky, k tomu to zpracovani, ktera pridava na atmosfere, autenticite a syrovosti..., budu hodnotit pozitivne. (02.01.2015)

Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. (06.12.2012)