Chicagský tribunál

„Súdny proces s chicagskou sedmičkou” , mi bol vskutku až doteraz absolútne neznámy, skrátka sa tak extrémne dôkladne (ne)venujem aktivistickým agitkám z konca 60. rokov, dvadsiateho storočia, keď som ani poriadne nevedel, alebo si jednoducho už vôbec nepamätal, kto boli vlastne týmito náruživými demonštrantmi, menovite vyberám niekoľko zvučných mien, trebárs - Tom Hayden, Abbie Hoffman, či ešte aj Bobby Seale, ale zase sa celkom vyznám v tých typických, protivojnových náladách, pretože viem, že sa kvôli vojne vo Vietname, vo veľkom protestovalo, a toto je iba »hŕstka« z nich, ktorým to chcela federálna vláda USA i náležite spočítať so všetkými úrokmi, na čele s nahluchlým sudcom, menovcom Juliusom Hoffmanom, že v podstate títo obvinení z podnecovania nepokojov, tvorili nakoniec 3 skupiny, a to konkrétne: Študenti za demokratickú spoločnosť (SDS), Medzinárodná strana mládeže (Yippies) a Národný mobilizačný výbor na ukončenie vojny vo Vietname (MOBE). Na jednej strane máme obžalobu vo federálnom prokurátorovi Richardovi Schultzovi a na strane druhej obhajobu s obhajcom Williamom "Billom" Kunstlerom, spoluzakladateľom Centra pre ústavné práva (CCR), člen rady amerických občianskych slobôd. A medzitým množstvo súdnych pojednávaní, a taktiež i zaujímavejších « vsuviek » , aby sme si to dokázali trochu lepšie predstaviť, čo tomu sprvoti predchádzalo, t. j. nebyť len neustále medzi štyrmi stenami zavretý, ísť sa tiež pozrieť aj von do exteriérov, kde sa už prakticky schyľuje ku stretom s políciou, z čoho automaticky vyplývajú samé zranenia, / čiže samými prestrihmi a flashbackmi, nazriem presne do tejto problematiky, v ultra prehľadnom, retro spracovaní, s naprosto božským obsadením, pod taktovkou Aarona Sorkina, ktorý nielenže napísal pôvodný, štipľavo-ostrý scenár, ako britva, ale si to aj rovnako kvalitne koordinuje i za kamerou, ako režisér s chirurgickým zárezom jedného z najlepších filmov roku, ktorý má asi najväčšiu šancu zabodovať s premyslenou montážou Alana Baumgartena, či súčasne by nemal ostať nepovšimnutý ani jeho scenário, vďaka ktorému som si neuvedomoval hodinky, a už bol „The End” . Zároveň si začínam čoraz viac uvedomovať najmä to, že Netflix sprostredkuváva také počiny, ktoré by inak asi len tak neuzreli svetlo sveta, a preto ho beriem, ako rovnocenného partnera na poli hollywoodských štúdií, ktorým začína byť veľkým konkurentom. Síce nie sú každý deň hody, ale ešte určite nepovedali posledné slovo. The Trial of the Chicago 7 je mimoriadne nadpriemerný film, pred ktorým mám rešpekt ! (24.10.2020)

Ze začátku jsem se ztrácel ve jménech a kdo je kdo. Naštěstí je to umně udělané a postavy se postupně odkrývají, stejně jako události na tom protestu, a vy budete vědět přesně. Nejvíc mě zaujal Cohen. Ze stereotypu hipíka se z něj vyklubal nejchytřejší obžalovanej. Jeho protipól Eddie Redmayne mi taky utkvěl. (24.10.2020)

Jak to jenom vyjádřit? Tak třeba: Znáte ten pocit, když vás do bezvědomí bezuzdně upíchá katalogová MILFka, vysoustružená jako z VIP pornokatalogu, navíc chytrá, pružná, řádně chlípná, predickující a bez pokynů samovolně plnící veškeré vaše technické i estetické požadavky, které ale strašně smrdí z huby? Pokud ne, milí panicové, zprostředkuje vám jej Sorkin! Naprosto geniální scénárista ve své vrcholné formě a neméně nadaný režisér, jemuž v tomto kompozičním i dialogovém sqostu neváhala zapózovat celá plejáda nadaných profláklých držek, čímž to svorně dotáhli k totálnímu filmařskému orgasmu. ALE! Kurva špatné načasování! Obviňovat Sorkina nelze. Ač je to bývalý narkáč, scénář lepil už v roce 2007 a film začali patlat ve 2018. Nicméně si dovedu živě představit, jak po tomhle v současnosti skočil jako slepice po Netflusu zkurvený sluníčkářský kokotporát, zřetelně se masově snažící manipulovat ovce ke kolektivnímu vědomí, jen aby to mohl napálit právě teď. Vždyť co může být lepšího, než v době na hlavu postavené společenské negrózy, globální a „naprosto přirozené“ buznyfikace či hysterického prosazovaní, že člověk může mít kromě kundy a čuráka také například kloaku, bliznu, gonospor, pestík, tyčinku, nic, anebo může prostě jen tak cákat na jikry jako ichtyltranska, a to zcela bez zjevných diskriminačních příčin, vytrhkontextově předvádět, jak si jakože „děsně kůl“ levicové smažky a anarchosocialistická mládež můžou děláním bordelu vydupat na tom fuj fuj zkostnatělém systému prakticky cokoliv a navíc se jim nic nestane. Prostě v těchto chvílích nežádoucí vítr do rudočerných plachet diverzitní lobotomie a vůči argumentu, že je zastavení války na příčinných vahách trochu někde jinde než sprostá manipulativní pičidita zamindrákovaných pozornostních kurev a pseudoutlačovaných minorit, budou už ti kokoti jako obvykle kapku retardovaní. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „tentokrát se nad to musím povznést“, protože to byla tak úžasná a dokonalá filmařina, že jsem si to naprudko užíval, dýchal jen hubou a ten smrad prostě ignoroval. (19.10.2020)

Soudní sitcom. Závažné téma, které je však zoufale sterilní, pomalé, užvaněné a bez drajvu zpracované. Jak tohle může být v USA tak oceňovaná pecka, která se má stát instantní klasikou je mimo mé chápání. Chápu mramorizování legendárního procesu, který je pro USA tak citlivé téma, ovšem z filmového hlediska je to na usnutí po 30ti minutách. (16.05.2021)

"Nic jako politický proces v  Americe neexistuje"   Téměř padesát let po válce, za kterou se stydí největší "demokracie" na světě a půlka toho světa se tedy musí stydět s ní,  tu máme  po Četě , Apokalypse a Forrestu Gumpovi konečně užvaněný příspěvek tehdejších amerických pirátů s květinovou vlajkou.  Jak jednoduché to všechno je,  na jedné straně stojí karikatury mocí posedlých a na straně druhé vtipní intelektuálové a svázaní černoši. Vím naprosto přesně, na kterou stranu se přidat. Na jedné straně politický hnůj se současnými až nechutnými souvislostmi, kdy má moje pacifistická podstata chuť přetáhnout obuškem pár omylem agresivních žlutých vest nebo opíchat nějaké to X, aby si konečně vybralo. Na straně druhé naprostý souhlas s verbalem a spoustou ostatních, natočené je to naprosto úžasně.   Měknu a tak místo protestní jímky vykydám čtyři hvězdy.  A už se musím konečně kouknout na něco od Leni Riefenstahl, očekávám podobný zážitek! (13.05.2021)