The Key to Reserva

Hitchcockovu tvorbu nemám zatím nakoukanou natolik, abych byl schopen rozpoznat všechny odkazy a posoudit, jak moc se Scorsesemu podařilo jeho styl napodobit.. každopádně je to ale moc povedené vzdání pocty jednomu z největších filmařů historie, které je navíc zakončené skvělou závěrečnou scénou.. silné 4* (04.12.2012)

Pocta Hitchcockovi cez oči Martina Scorseseho. Metafilm a zároveň samotná pocta. Mystifikácia funguje, rovnako ako aj scény alá Hitchcock. Potešilo všestrannosťou a pripomienkou na veľkého majstra. Scorsese ako usmievavý režisér hraje sám seba perfektne. Jeho úsmev, mávanie rukami a postrehy nútia k úsmevu. Rovnako ako je tomu v jeho neskoršom kraťase Audition. Na poli 10 minút je toto lepšia pocta Hitchcockovi ako je jeho Departed pocta geniálnemu Internal Affairs. (23.11.2020)

Martin Scorsese realizuje fragment z Hitchcockova ztraceného scénáře, který mistr napětí nestihl natočit (spíše si ale ten scénář napsal až sám Scorsese;) ). Vznikla z toho tříminutová lahůdka plná tradičních Hitchových trademarků (kamerové nájezdy, využití hudební složky, stupňované napětí, záběry,...). Je vidět, že Scorsese má Hitchcockův rukopis dokonale nastudovaný a projevil se zde jako dokonalý řemeslník. Navíc díky upravené škále barev, kdy dílo vypadá jako kolorovaný film z 50. let, by člověk řekl, že The Key to Reserva natočil sám Hitchcock. Bravo Marty! (23.02.2008)

Martin Scorsese z úcty ke svému oblíbenému režiséru Alfredu Hitchcockovi a jeho dvornímu skladateli Bernardu Herrmannovi natočil krátký film podle nalezeného tří a půl stránkového scénáře, který měl Hitchcock jednou zrealizovat. Je na nás, zda téhle pohádce uvěříme, ale myslím, že ve finále je to jedno. Scorsese se snažil přizpůsobit Hitchcockovu stylu, co nejvíce to šlo. Výsledek je zajímavý. Jde o milou poctu zmiňované legendě s vydařeným hudebním doprovodem, skládajícím se ze slepence největších Herrmannových hitů. Závěr mě příjemně rozesmál, roztomilá věcička. (04.08.2011)

Dva kraťasy od Scorseseho za sebou. V prvom bol ešte len filmátorské ucho, v druhom si už dovolí vzdávať hold a poctu jednému z najväčších filmových mágov. Samozrejme štyridsať-ročný rozdiel medzi týmito filmíkmi mu na to dáva právo a skvelú príležitosť si aj trošku šplhnúť u divákov. Škoda, že tie chýbajúce stránky sa zatiaľ nenašli a ak sa niekedy nájdu, určite budem chcieť, aby film s hitchcockovským scenárom natočil práve Martin. Vždy si rád pozriem šikmé, farebné úvodné titulky. 80%. (15.05.2008)