きみにしか聞こえない
Calling You
Režie:
Tacuja HagišimaScénář:
Hirotaka AdačiKamera:
Kóiči NakajamaHrají:
Riko Narumi, Keisuke Koide, Nana Katase, Hideo Nakano, Júko Kotegawa, Kaoru Jačigusa, Rikako Sakata, Kóiči Iwaki, Rjódži Sugimoto, Nobuhiko TakadaObsahy(1)
Aihara Rjo je stydlivá, zakřiknutá dívka. Velmi ráda by si našla přátele, ale má problém - nedokáže mluvit s lidmi. A když se o to pokouší, ta správná slova prostě ne a ne jí vyjít z úst. Kvůli tomu se stala tichou, stojící v rohu. Protože ale i nadále by si přála alespoň jednoho kamaráda, vytvořila si v hlavě jakýsi telefon, ze kterého "volá" kamarádům. Ale to je překvapení, když se jednoho dne na "druhém konci" ozve hlas Nozakiho Šinji. (Zíza)
(více)Recenze (17)
Japonci jsou zvláštní národ a stejně zvláštní je i tento příběh. Zápletka vychází z hry na osud alias náhodné volání, kdy se volá na vymyšlenou kombinaci čísel, jenže v tomto příběhu fyzicky chybí jakýkoliv telefon a přenos probíhá z mozku do mozku mezi zakřiklou dívkou a hluchoněmím mladíkem. Tento film se dá sledovat ale něco mu prostě chybí. ()
Japonsky hrava a poeticka romanticka drama s prvkami nadprirodzena. Postavy su sympaticke, ale tempo filmu bolo pre mna neznesitelne pomale. Len vdaka sympatickej ustrednej dvojke som to dokazal dopozerat. Napriek tomu tento film odporucam romantickym povaham. Mozno vam nebude vadit pomale tempo a film si zamilujete. Ja som take stastie nemal. ()
Maximum pro jeden hodně malý film. Telefon, který zazvoní v hlavě. Hlas, který nikdo jiný neslyší. Na rozdíl od ostatních bych nesrovnával s filmy jako Donggam nebo Tokyo Girl nebo Il Mare, natož Hear Me. Podle mě dost jiné. ■ P.S. Hlavní představitelka slavila v čase natáčení patnácté narozeniny? Doopravdy? Respekt! ()
Jsou dva druhy japonských filmů: dobré a špatné. A tohle je rozhodně případ toho prvního typu. Zpočátku se film rozjíždí velmi pomalu a nejistě a člověk hodně dlouho neví, o co vlastně jde. Ale když se to pak dozvíte... tak je to na husí kůži. A když se dozvíte úplnou pravdu o tom všem, tak je to jasných pět hvězdiček. Poslední telefonát s pianistkou mě dostal. Miluju tenhle typ filmů. "Mluvíš jako housenka" a "Setkáme se v létě" a "Nejsi sama" a "Cokoli se stane, není tvoje vina" a gesta a obrazy z Japonska a prostě to všechno za zhlédnutí stojí. ()
Silná káva pro všechny milovníky smutných i romantických filmů. Silná z vícero důvodů, jednak proto, že opravdu jde o silný smutný i hodně romantický film, ale i proto, že spád není jistě takový, aby mnohé upokojil. I já si vprostřed říkal, kampak ten film asi vlastně míří, ale někam to určitě bude - a vono jo! Po skončení doják, před skončením romanťák, po vypnutí vzpomínka, nad komentářem 5. ()
Reklama