Stáhni mě do pekla

Nejlepší horror!!! Už dlouho předlouho jsem něviděl tak skvělý horror! * skvělé herecké obsazení * perfektní filmové triky * excelentní zvuk * překrásné barvy * parádní příběh * 100% napětí Prostě tento film má vše, co se od horroru očekává! Ještě teď mám z napětí otevřenou hubu. (27.09.2009)

Nejsmutnější na tom je, že nejsilnější pasáže filmu vlastně nemají s hororem nic společného. Kdyby se Raimimu nepodařilo přilákat krásku s hezounem do hlavních rolí, tak by divákům nabízel pouze pár plesnivých ksichtů jedné staré báby. To mu zřejmě došlo a na konci se snažil přitvrdit, tím však rozbil stavební kámen celého filmu a já nakonec musím jít ještě o jednu níž. (12.03.2011)

Upřímě mě udivuje to časté stavění na roveň sérii Evil Dead, co se kombinace hororu a komedie týče, Stáhni mě do pekla mi přišlo vtipné minimálně (řádově 2 scény). Za to mě potěšil v rovině využití jednoduchého příběhu, který by bez charismatických postav a působivě prožitých "patálií" zajíčka Christine mohl hravě spadnout na úroveň špatných béček 80. let... Na které sice Stáhni mě do pekla má narážet, ale zaroveň se nad ně povznést a přinést z nich to nejlepší, což se tedy úplně nepovedlo... Raimi je schopný režisér a jeho vedení filmu je mi sympatické, člověk se nenudí, občas se trošku poleká. není mu odpuštěna i nějaká lepší hnusárna, ale nic opojného, revolučního a nezapomenutelného na tom neshlédávám... Lepší š(v)estka. 6/10 (12.10.2009)

Raimi po mnoha letech dokazuje, že v horroru stále umí ... Velice originální horror působící neuvěitelně uhlazeně, spíše jako by průšvihy jedné mladé nadějné dívky, mixnutý neuvěřitelnými lekačkami, výjevy, zvuky, kamerovými nájezdy a hnusy ... Tekutiny vytékajíci odevšad možně kamkoliv možně skutečně někdy trochu zakroutí žaludkem, zvláště v kontrastu s estetickým a uhlazeným pojetím filmu. Závěrečná část, tedy souboj s démonem, je skvěle atmosférická. Každopádně naprosto předvídatelný závěr filmu je trochu na škodu... Možná trochu víc. Moderní horror od mistra, co víc dodat. Každopádně o nějakou ultrapecku se nejedná, jméno filmu dělá zejména Raimi a skutečnost, že šel film do kin... (18.10.2009)

Po pravdě od doby Kruhu mě žádný horor neudělal takovou radost, jako právě nejnovější kousek Sama Raimiho. Narozdíl od Kruhu sice není inovativní, jde ale o poctu svému žánru, poctivě udělaný film, kde se objevují všechny základní žánrové motivy a atributy. Máme tu agresivní čarodějnici, exorcismus, démona, mystiku, okultismus, znesvěcení hrobu, nejrůznější fóbie, lekačky i pečlivě budovanou atmosféru. Už úvodní titulky obratně využívají výtvarné motivy ze středověkých knih o satanismu a čarodějnictví. To nejdůležitější je ale schopnost Raimiho obratně balancovat na hraně žánru a neustále ho shazovat komediálními a sebeironickými prvky. Nejde v pravém smyslu slova o komedii, protože hororová složka převládá, ale Raimi na svého diváka pomrkává a dává mu najevo, že ví, že jeho fanoušek nestojí o oskarovou podívanou, ale o pořádnou porci zábavy. Už dlouho se mi nestalo, aby si se mnou režisér tak hrál, jeho nápadité využití některých klasických hororových rekvizit, je přímo rozkošné, např. kříž využívaný v nesčetných hororových filmech a převzatý z gotického románu se např. objeví jen na cirka 20 sekund, ale hrdinka jeho přítomnost pocítí nadmíru fyzicky. Pointu jsem sice pochopil jako zkušený filmový fanda už v momentě, kdy rty olízly dopisní obálku, přesto způsob, jakým Raimi dovedl svůj film do finále, je překvapivý. Suma sumárum, jde podle mě o nejlepší snímek ve svém žánru za cirka poslední 3 roky. Celkový dojem: 90 %. Kdyby si Raimi odpustil některé prvky z oblasti splatterpunku, byla by má spokojenost ještě větší. Je to nicméně jeho sympatický návrat ke svým režijním kořenům. Abych si potvrdil kvality filmu, stačilo mi sledovat nadšené tváře diváků v kinosále - takové reakce dnes dokáže vyvolat jen zlomek hororových filmů... (25.06.2009)