Zločinec

Felon je velmi dobré vězeňské drama, které žádným aspektem daného žánru vyloženě nevyčnívá, ale naopak si bere odevšaď slušný průměr a jako celek má všehovšudy dobrý vibe. Násilí je zde dostatek, stejně tak jsou zde dostatečně poutaví dozorci i vězni a jejich charaktery a v neposlední řadě i emocionální stránka filmu. Ačkoliv v žádném ohledu není vyloženě nejlepší a z každého hlediska jsem viděl už lepší prison filmy, je ve výsledku Felon dobře stravitelnou a koukatelnou jednohubkou v čele s výborným a sympatickým Stephenem Dorffem a šikovným Waughem v režisérském křesle, jehož filmy já prostě můžu. (26.02.2023)

V kuloároch sa povráva. Stephen "Frost" Dorff sa už nechváli len špicatými zubami a armádou krvilačných zrúd, ale aj tvrdými pästnými hánkami prostredníctvom ktorých si navracia odobraný "pocit čistoty". Val Kilmer si ma v roli kriminálnika/otca omotáva okolo prsta a opruz Harold Perrineau tlačí moje rozhorčenie na max... Drsná väzenská lahôdka, ktorá (už aj podľa privátnych štatistík) oslovuje primárne mužov oceňujúcich podnetnú prácu s motívom rasovej neznášanlivosti a nástojčivého procesu premeny slušného občana na nekompromisného bijca. "Felon" má zavádzajúcu príbehovú kostru, ktorej neuverí ani ôsmak na ZŠ, ale má tiež ten hrdý apel na spravodlivosť a to mu už rozumie každý chlap bez ohľadu na vek. (07.02.2010)

Doposud nevýraznému americkému režiséru Ricu Romanu Waughovi se podařilo natočit patrně jedno z nejlepších vězeňských dramat, které více než dobře rozvíjí železná pravidla a zákonitosti tohoto osobitého filmového subžánru. Vězeňské snímky jsou zpravidla hodně sociálně kritické a ani Zločinec netvoří výjimku ve své reflexi toho, jak zkostnatělý je systém. Prostředí subordinace si přímo zakládá na uplatňování a projevech moci, od čehož je už jen krůček k jejímu zneužívání, prostředí věznice je pak živnou půdou bujení toho animálního v nás. Režisér umně použil rastr syrovosti (bez zbytečně naturalistických scén), přičemž stěžejní úlohu hraje tíživá atmosféra. Asi je to film především pro muže, jelikož vypráví příběh z mužského pohledu a využívá mužské vidění světa. Zobrazované americké státní vězení je zdánlivým anachronismem, jakoby se tu zastavil civilizační běh v dobách patriarchálně řízeného středověku, jediné právo je právo silnějšího a jedinec tu má jen pramalou šanci (přežít). Felon je skutečně silný film, který umně nastiňuje to málo, co udělá ze slušného člověka zločince... Jak dalece je celý snímek realistický, to patrně pro většinu z nás zůstane celý život jen hypotetickou otázkou... Podobné filmy: Cela 211, Brubaker, Věznice, Prorok, R, Vzpoura ve věznici Carandiru (24.07.2009)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Absolutně strhující film z vězeňského prostředí, respektive z vězení s maximální ostrahou, které je tak tvrdé, že to snad ani není možné! Tvůrci se nesnaží natočit další film z vězení, kde by někdo utíkal. Ve většině filmů se stejný prostředím se snaží hlavní hrdina utíkat. Vykope si díru a podobně. Tady se nic takového nekoná a právě proto je Felon jedním z nejoriginálnějších filmů z vězenského prostředí. Samozřejmně, nevinného člověka, jenž se dostal do vězení neprávem (Vykoupení z věznice Shawshank) a nebo třeba bitky ve vězení (Peklo), tak přesně něco podobného jsme už viděli, akorát že v obou případech vyjmenovaných filmů šlo na konci o útěk. Ale aby hlavní hrdina neutíkal a vyšel z vězení hlavni branou, tak to už se jen tak nevidí a právě proto je Felon něčím unikátním. Není to jen dobrým scénářem ale i tou výbornou atmosférou. Některé scény ve mně vyvolali nečekané napětí při kterém jsem ani nedýchal. Stephena Dorffa jsem měl dosud zaškatulkovaného jen jako Deacona Frosta z Bladea, ale teď si ho budu pamatovat jako Wadea Portera. Dorff podal parádní výkon, který by si zasloužil snad i nějaké to ocenění. Val Kilmer s vousama vypadá jako Jeff Bridges a jeho výkon je bohužel nemastný a neslaný. A konečně nějaká pořádná role pro Harolda Perrinneaua, jehož sadistický dozorce je super! Plus jedna překrásná žena jako je Marisol Nichols! Tento film se Ricu Romanu Waughovi opravdu povedl a je jedno, že z Felona čiší, že byl pořízen za málo peněz, ale někdy se dá natočit snímek s menším rozpočtem, který je nakonec lepší, než nějaký 100 milionový megafilm! As of 2008, there are over 2,3 million people incarcerated in America that number increases by more than 1000 per week. (08.11.2008)