Souboj Titánů

Dvě slova: Mads Mikkelsen. Jakkoli je remake Souboje titánů hloupý (scénář je vážně neskutečná slátanina i na "dnešní mainstream" poměry + zase tam cpou zbytečný děvky), mdlý, nezáživný a trapný (krom velmi potěšujícího "Co to je? - To je jedno, nech to být."), tenhle charismatický dánský kanec mu dodal alespoň tolik šťávy, aby Worthington nebyl hlasitě nazýván nudným kokotem ještě v samotném průběhu promítání. Nestydím se za to, že třetí hvězdu dávám jen díky sprostému chtíči, stydím se za to, že se v dnešní době musí většina hollywoodských filmů točit právě tímto pseudocool stylem. (14.04.2010)

Agresivní vnitrodruhové chování, newspeakem přeoznačené za generační výměnu, je charakteristické pro každý druh. Známe ovšem i mezidruhovou agresivitu: Titáni stvořili bohy a bohové proti nim povstali. Bohové stvořili člověka a člověk se jim vzepřel. Lidé stvořili cyborgy a cyborgové je smetli. Ať v roli Persea, Jakea z Avatara nebo Marcuse z T4, pokaždé je Worthington na hraně mezi mocnými a jejich vlastními syny, kteří chtějí ukončit jejich vládu. Pravda, z polovičatosti a šlendriánství titánského tažení napříč scenáristicky a polyteisticky roztříštěným světem mráz po těle hrůzou běží, nelze ovšem pominout zábavně vydařené RPG elementy: práce s předměty v inventáři, přezbrojování, výměna starého štítu za nový z padlého škorpiona, nízké vlastnosti postavy blokující nasazení legendárního meče ukovaného na Olympu, přemluv či obelsti převozníka, rozšiřování party o hraničáře a džina atp. (08.08.2010)

Tak na tohle se v současné době chodí do kin. Definitivně jsem se ujistil v tom, že není třeba chodit do kina každý týden jen proto, abych si dokázal, že jsem filmový fanoušek nebo dokonce rádoby cinefil. Platit za podobné filmy je hloupost. Laciná, plytká zábava a frky o ničem. Jediná věc, která se povedla, je hudba. Efekty opravdu vychvalovat nebudu. Mohou být sebevíc megalomanské, ale jen ony příběh neodvypráví. (09.09.2010)

V řecké mytologii zlehka pokulhávám a zhlédnutím Souboje Titánů se to nijak zvlášť nezlepšilo. Já si tedy celkem na nic nestěžuji - bylo to barevné, bouchalo to, cákalo to, dunělo to a rozhodně to mělo svižné tempo, ale když už se to nebálo občas zahláškovat, tak to mělo tuto zbraň rozhodně častěji tasit. Kdyby totiž Perseus na konci uhláškoval Krakena tak, že ten by se utopil, tak já bych byl šťastný, ale tak nějak tuším, že bych byl sám. Proto už jen podotknu, že Cháron byl na můj vkus příliš ošklivý, Medúza zase vyřehtaná a ještě si postesknu, že by asi nebylo špatné mít za tátu nějakého toho Diuse, který umí na počkání přičarovat sličnou slečnu pro zabití dlouhých chvil. Můj otec to totiž asi neumí. (21.10.2013)

Tak nám pan Leterrier vyrazil na tah. V baru Olymp vypil láhev archivního Clash of the Titans 1981, zívl pár dvojitých panáků prstenů Jacksona (Danielse), vykouřil 300 cigaret Thermo s phyltrem a jako šláftrunk přidal jeden džin z Transformertonicem. Jelikož ten chlapec neumí pít jak Dán Mikkelsen (jediný světlý bod filmu) a v kapse mu zbyly jen 3Dolary, vyhodil ho barman na vzduch, kde o kousek dál z toho všeho hodil strašlivou šavli na zápraží domu pana Harryhausena, div se mu přitom z opačného konce nerealeseoval Kraken. Nyní devadesátiletý stařík Ray by mu možná nabídl Aspirin, ale zrovna předevčírem ho okradli politicky korektní Pegasové z Harlemu, takže raději teď moc nevystrkuje nos ven. Já vím, Louisi, producentské tlaky mohou být hrozné, ale když ti nejde chlastání, tak nechlastej..! Celou dobu jsem se snažil dívat Medúze do očí, ale nepomohlo to. Příběhovou katastrofu bez tváře utopenou v digitálních efektech a v ní nejpřeceňovanějšího herce současného Hollywoodu, který škálou výrazových prostředků připomíná víko od rakve, jsem si vychutnal až do konce, kdy Hádes zmizel v podsvětí, aby se za čas vrátil jako Amon Göth.. Nu co, alespoň že skalní fandové Liama ze Severního Irska mohou bez skrupulí zvolat: „Neeson je Bůh!“ (21.09.2010)