Souboj Titánů

Je lépe přepsati báji o Perseovi tak, jak se do dnešních dob dochovala či snad vzít balíček karet Medusa, Akrisios, Perseus, Pegas a další (i z jiných pověstí) a pořádně ho zamíchat? Pro obé snadno najdeme pro i proti, u výsledku míchačky "Souboj Titánů (2010)" pak snadno proti a těžko pro. Děj snad není ani příliš podstatný - od HW blockbusteru s hrdiny, cíly, jichž třeba dosáhnout a monstry, která stojí v cestě čeká divák heroické činy (taky tam pořád hraje heroická hudba), jimž bude vévodit akce, akce, akce. Od světa mýtů chtějí se bytosti nevídané a výprava velkolepá. Všechno tu je. Akce však postrádá jakýkoliv nápad - drtí se kameny, seká se mečem, vzduchem létají lidé a šípy, lidé se ohýbají, uhýbají, skáčou a běhají... leč nic konkrétního, na co by člověk mohl do budoucna vzpomenout, spatřiti nelze. Krajina a monstra občas předvedou nějakou tu krásu i hrůzu, já osobně však mám raději filmy, jež skrývají více než přebarevné, rozpohybované ilustrace k fantasy románu. Klady bych tedy měl shrnuté, vzhůru dolů na zápory. Zápory, prosím, netlačte se. Začal bych herci, ale proč ty chudáky kritizovat, když museli ztvárnit postavy s psychologií, chováním, slovní zásobou i oblečením zápasníků wrestlingu. I přes hrdě nošené označení 3D, měli rozměr povětšinou jen jeden - tu mužnost, tu mocichtivost, tu zhrzené otcovství - doplněný o vzpouru proti božímu (ne)řádu. Jelikož byli takto chudě vybaveni povahou, museli v každé scéně, v níž zrovna nebojují, buď machisticky machrovat nebo deklamovat jak Mussolini: "Ach ti hrozní bohové, udělali mi to, to a to a já je nemám rád a já se jim postavím a nebudu kopat za jejich tým, i kdyby mě draftovali vším zlatem světa navěšeným na trojské Heleně." Pořád! I celá slavná 2.5D technologie, která umožňuje zdařile simulovat vystřihovaný betlém, stojí za starou belu. Nicméně, dvakrát jsem se upřímně pousmál, u sovičky a SPOILER - vzkříšení Ió s většími prsy - KONEC SPOILERU. Je ovšem možné, že to druhé se mi jen zdálo. Nevadí, i tak to hodnotím kladně. (14.04.2010)

Incredible Hulk s horší akcí, triky a překvapivě i hereckými výkony, občas připomínajícími sraz ochotníků vydělávajících si na nájem za každou cenu. Neeson je myšlenkami na place A-Teamu, Worthington netuší, co má vlastně hrát, Mikkelsen se tváří v tvář bídnému scénáři zmůže akorát na jeden úsměv a pár drsných póz a Fiennes přebíhá mezi ateliéry a neúspěšně se pokouší o parafrázi potterovského arcilotra. A tím Leterrierův bordel nekončí. Absence vize je znát i na scénáři, jenž se sice nesnaží jít příliš ve stopách originálu, zároveň si tím však definitivně kope vlastní hrob. Zcela funkční dvousledová pohádková struktura je rozbita napadrť a přepsána do podoby "revenge" béčka, jemuž chybí nejen hlava a pata, ale především odvaha vydat se naplno vlastní cestou a odprostit se od 30 let staré pecky. Důsledkem je zkracování podstatných pasáží, v nichž se dají budovat charaktery, a akumulace sekvencí, bez nichž bychom se klidně obešli, s čímž jde ruku v ruce skutečnost, že zatímco omezený časový prostor zhltávají nezáživné nové postavy (džin, argoský prorok), na ty elementární - a vzhledem k bájím postatné - (Andromeda, Calibos) už čas nezbývá. Největším průšvihem je ovšem akce, jejíž stereotypní koncepce začne dřív nebo později nudit. Původní Souboj měl kontaktní střet s Calibem, šermovačku se škorpiony, napínavou sekvenci s Medůzou a velkolepé létající finále s Krakenem. Nový Souboj oproti tomu bez ustání předhazuje adrenalinové šermovačky jeden na jednoho, jimž ale chybí nápady i lepší choreografie. Leterrier se vytáhne snad jen v případě obřích škorpionů, jenže i těm chybí výraznější využití mozkové kapacity, a tak se ve finále vše smrskne jen na hektické pokřikování, trikovou exhibici (nijak zvlášť působivou) a iracionální uvažování postav, jimž před setkáním s Medúsou můžete stokrát říct, aby koukaly do země a byly ve střehu, a ony se po minutě v temné kobce "zakecaly" a okukovaly každou papundeklovou kulisu. Zcela bizarních rozměrů pak film dosahuje ve finále, jemuž nejenže chybí napětí (osud Andromedy, která s Perseem nemá - narozdíl od původní verze - romantické vazby je každému u paty), nýbrž i uspokojivá tečka. Popravdě, nebýt hlasité hudby, slabosti pro Gemmu Arterton a těch několika odkazů (hliněné figurky, stádo Pegasů, zrcadlící štít, jedna kovová sova;), asi bych odešel už pár minut před koncem. 4/10 P.S.: Případný sequel, k němuž je nakročeno v závěru, bych si nechal líbit. Beztak už není co zprznit. P.P.S.: Post-produkční 3D je přijatelné (resp. neoslepnete z něj), ale platit kvůli němu 50 kaček navíc? To ani náhodou. Paleta barev je ve 3D navíc postatně vyblitější, obrazu chybí lepší kontrast a ani s detaily to není žádná sláva. (06.04.2010)

Tupé, ale bohužel ne dostatečně na to, aby to bylo alespoň k smíchu. Několik levelů hry na motivy bájných řeckých monster, jež by se dala popsat takto "někam jdu" => "zabiju příšeru" => "získám indicii" => "jdu dál". Příšery vypadají celkem pěkně, prostředí taky (rozpočet je vidět), ale ty přesuny a rozhovory jsou k nepřežití. Perseus a spol neustále "filosofuje" nad svou božsko-lidskou podstatou, všemocný Zeus si pod sebou málem sám uřízně větev, Bubo se válí kdesi v haraburdí a Andromeda se chce pragmaticky nechat sežrat. Toť téměř vše. Worthington nemá co hrát, jeho Perseus je duševně rozpolcený puberťák, ale určitě ne hrdina, do jehož rukou bych byl ochoten svěřit svůj osud. Bohové se divně lesknou, což nevypadá vznešeně, nýbrž strašně lacině, a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou pány světa. Závěr už to ani neměl šanci zachránit, poslední scéna to naopak definitivně pohřbila. 45% (15.04.2010)

Dynamické je to dosť a človek sa nenudí. V staršom predchodcovi je však každá jedna scéna, ktorá je tu kopírovaná - spracovaná atmosférickejšie a prepracovanejšie (moj s medúzou, škorpióny, kraken...). Všetko mi prišlo zošité rýchlou ihlou (len aby to už mohlo ísť do kín a zarábať ťažké prachy). Ray Harryhausen a jeho stop-motion efekty majú stále svoje čaro a to už ubehlo prosím pekne skoro 30 rokov. 30 rokov!!! a efekty v tej dnešnej verzii vypadajú horšie! 45% (01.05.2010)

Agresivní vnitrodruhové chování, newspeakem přeoznačené za generační výměnu, je charakteristické pro každý druh. Známe ovšem i mezidruhovou agresivitu: Titáni stvořili bohy a bohové proti nim povstali. Bohové stvořili člověka a člověk se jim vzepřel. Lidé stvořili cyborgy a cyborgové je smetli. Ať v roli Persea, Jakea z Avatara nebo Marcuse z T4, pokaždé je Worthington na hraně mezi mocnými a jejich vlastními syny, kteří chtějí ukončit jejich vládu. Pravda, z polovičatosti a šlendriánství titánského tažení napříč scenáristicky a polyteisticky roztříštěným světem mráz po těle hrůzou běží, nelze ovšem pominout zábavně vydařené RPG elementy: práce s předměty v inventáři, přezbrojování, výměna starého štítu za nový z padlého škorpiona, nízké vlastnosti postavy blokující nasazení legendárního meče ukovaného na Olympu, přemluv či obelsti převozníka, rozšiřování party o hraničáře a džina atp. (08.08.2010)