1612: Kronika smutných časů

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. (29.05.2008)

Svérázná kombinace pohádky, dobrodružného a pseudohistorického filmu ve stylu telenovely pro teenagery. 1) Líbila se mi vícejazyčnost a moderní kamera, střih i režie._____ 2) Pěkní 25letý Pjotr Borisovič Kislov (sluha Andrej) a 24letý Artur Sergejevič Smoljaninov (tatarský sluha Kostka) rovněž dodávají snímku alespoň trochu šarmu._____ 3) Překladatelé názvu se zřejmě domnívají, že když už film si na historický jen hraje, tak i oni mohou po libosti nakládat s jeho jménem. Смутное время neboli Смутa je totiž zhruba patnáctileté období začátku 17. století v Rusku (na přesné vročení mají historikové různé názory), pro něž je typická občanská válka, války s Poláky a Švédy a samozvanci o ruský trůn. I když to nesporně byly "smutné" časy, překlad je nesprávný a zavádějící. Смутный totiž znamená nejasný, mlhavý anebo neklidný či vzrušený, ale rozhodně ne smutný. (01.09.2018)

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření. (05.10.2020)

Nezáživné, zbytočne zveličené, herecky mdlé. Prvú polhodinu sledujeme ruské dejiny 17teho storočia vo forme extrémneho nadnesenia a nevyváženosti resp. neprehľadnosti flashbackov, ktoré ničia už tak skomolený koncept. Nič, čo by pôsobivosť a záujem o veci minulé tvorcovia upiekli, niet. Následne prechádzame druhým levelom násilia, krvi a otravných rečí. V tomto mi Rusi pripomínajú lacnú televíznu produkciu s o čosi vyšším balíkom peňazí, ale ani základné akčné motívy a prvky ako kvalita strihu a prehľadnosť scén sú len zbožným prianím v tejto enkláve pátosu a nezvládnuteľnosti základných princípov potrebných pre tvorbu historického filmu. Najviac teda trpí divák a námet, resp. jeho potenciálny náčrt v pohyblivých obrazov, kde každá chyba je viditeľná, pretože ju nejde prekryť všeobecnou kvalitou. Hotová strata času. (10.12.2014)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)