1612: Kronika smutných časů

Nezáživné, zbytočne zveličené, herecky mdlé. Prvú polhodinu sledujeme ruské dejiny 17teho storočia vo forme extrémneho nadnesenia a nevyváženosti resp. neprehľadnosti flashbackov, ktoré ničia už tak skomolený koncept. Nič, čo by pôsobivosť a záujem o veci minulé tvorcovia upiekli, niet. Následne prechádzame druhým levelom násilia, krvi a otravných rečí. V tomto mi Rusi pripomínajú lacnú televíznu produkciu s o čosi vyšším balíkom peňazí, ale ani základné akčné motívy a prvky ako kvalita strihu a prehľadnosť scén sú len zbožným prianím v tejto enkláve pátosu a nezvládnuteľnosti základných princípov potrebných pre tvorbu historického filmu. Najviac teda trpí divák a námet, resp. jeho potenciálny náčrt v pohyblivých obrazov, kde každá chyba je viditeľná, pretože ju nejde prekryť všeobecnou kvalitou. Hotová strata času. (10.12.2014)

Poviná četba pro "umělce" Jakubiska! Ano plné patosu, ano žonglování s historií, ano spousta věcí skřípe (dialogy, herci, logika atd.). Přes to přezevšechno, má to spád, smysl, hlavu a patu, motivaci a hlavně je to zábavné. Krásných 50-60% Neusnete u toho, nebudete se stydět za to, že je to největší(kvalita, rozpočet, reklama, očekávání, obsazení atd.) sračka v dějinách českého filmu. A hlavně si to na nic nehraje. Ještě něco osobního: Juraj! magie se nedělá tak, že obsadíš svou ženu jako čarodejnici - co takhle symbolismus - i třeba naivní a neoriginální, furt to vypadá líp! Bathory (14 mil. dolarů) vs. 1612 (12 mil. dolarů), 0:10 (26.10.2008)

Bavil jsem se tedy náramně, i když se skutečně jedná spíš o dobrodružný film s prvky fantasy, než o nějaký kritický vhled do historie. Přesto se tu dějiny nijak výrazně nepřekrucují a že si Rusové hrají na svoji nacionalistickou notečku, to bych jim nevyčítal - přesně totéž a stejně dobře umějí i Poláci. Nejvýraznější postavou "1612" je jednoznačně zlotřilý hejtman v podání vynikajícího M. Zebrowského, ale ani představitelé Andreje, Kostky nebo knížete Požarského nejsou nejhorší (mimochodem - dva posledně jmenovaní si zahráli třeba i ve známé "9. rotě"). Kdyby si tvůrci odpustili toho prokletého jednorožce, otravné flashbacky a vlezlého ducha, mohl to být opravdu výborný snímek. Zajímavé komentáře: Červeňák, Cassandra, Horak. A ještě drobnost: Dělová koule tvořená dvěma polovinami spojenými řetězy, kterou "vymyslí" Andrej byla v 17. století poměrně hojně užívanou municí. Děsivé účinky této zbraně (určené původně k trhání lanoví a plachet v námořních bitvách) na pěchotu a jízdu, popisuje barvitě Peter Englund v knize "Nepokojná léta - historie Třicetileté války" (NLN, 2000). (23.11.2008)

Aspirace, které film od první chvíle naznačuje z výtvarného hlediska, jsou neustále rozmělňovány tu stylovými zcizeními, tu odbytými vedlejšími rolemi provedenými v detailu nebo okatými kulisami. Scénáristicky obratně vypracované prolínání osudů mnoha jednotlivců v bouřlivé době je "upgradováno" úmorně ostinátním omíláním už tak triviální symboliky na sto způsobů, uměřeně pojatá neutrální hudba film příliš nepozdvihuje, ale chvalbohu mu hlavně neubírá, střih si s natočenými záběry pohrává překvapivě kreativně. Nade vším ovšem vysoko trůní aktualizující národní duch, snažící se mobilizovat čisté domácí zdroje proti vnějšímu (světskému i církevnímu) a vnitřnímu nepříteli v dobách národního úpadku. Wolodyjowski, Vojna a mír, Piráti z Karibiku, Černý Tulipán + Velká vlastenecká. Snad to dnešní Rus opravdu potřebovala. (17.08.2013)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)