Agent Palmer: Případ Ipcress

Připojuju se k hodnocení brejlila, s tím, že mne ta samoúčelná kamera po čase vyloženě štvala. Některé záběry jsou sice hezky artistní, ale padá na tom celý film, který tak nemá atmosféru, neustále je tím rozbíjen vnitřní syžet, takže se příběh, i když slabý, deštivý Londýn a sychravo, zcela míjí s těmito kameramanskými kousky. (13.09.2009)

Prvý z troch špionážnych thrillerov s agentom Palmerom v podaní Michaela Cainea ma vobec nesklamal, hoci som do toho šiel s nedoverou. Predsa len 60-te roky patria neodmysliteľne Bondovi a nemal som záujem sledovať niečo podobné. Furieho snímok však splňa všetky predpoklady k úspešnému projektu a príjemne ma prekvapil svojim realistickým podaním, britským humorom a perfektnou hudbou Johna Barryho. (15.12.2014)

Dvě strany mince má Ipcress File. Tu jednu představuje předvídatelná kriminální zápletka, která až na konci nabírá obrátky skutečně napínavého thrilleru, společně s nepříliš zajímavými charaktery - v čele s amatérským výkonem Michaela Cainea, kterému nejde věřit jediný jeho agentský pohyb (i on je ale s houstnoucí atmosférou, kdy se nemusí tolik spoléhat na fyzickou zdatnost, lepší a lepší). Druhé straně dominuje špičková kamera Čecha Otty Hellera takovým způsobem, že originální záběry na sebe strhávají pozornost vlastně neustále (za všechno zmíním pohled na amerického agenta skrz bytovou lampu). A dál je tu samozřejmě nezapomenutelný Pan skladatel John Barry. (12.06.2015)

Agent Palmer je krátkozraký, chodí každé ráno do roboty, vypisuje hlásenia, platí parkovné, nakupuje v supermarkete a varí ženám omeletu. Napriek tomu (alebo práve preto) je rovnako zábavný ako Bond. Hlavne vďaka skvelému Caineovi, celkovej britskej suchosti a hláškam cedeným na pol úst. V niektorých ohľadoch paródia na bondovky (výmena zbrane, antiMoneypenny...), v iných pomerne realistická špionáž. (07.02.2012)

Nevím, jak vás, ale mě osobně mrzí a to velmi, že ve výčtu herců, pyšnících se označením 007, se nikdy nedostalo na jméno M. Caine. Budeme dělat, že Agent Palmer: Případ Ipcress je jeden z jeho nepřiznaných dílů. Nebo je to všechno trochu jinak (její veličenstvo anglická královna je pěkný skrblík) a sedmička má zapotřebí i (nepřiznaných) vedlejšáků pod pseudonymem? Tohle spíš vypadá na druhou variantu resp., že mu na to dokonce i přišla, neboť albánská pohostinnost má k odměně za zásluhy asi tak blízko, jako mercedes Švancara do českého nároďáku. Ba ne, tohle není Bond. Bez svých brýlí nerozezná na tři metry ani slona od zebry, rád (si) vaří, má slabost pro Mozarta, před suchým protřepaným nemíchaným Martini dává přednost skotské? whisky a ženy se mu v posteli nestřídají jako (aprílové) počasí za oknem, ale spíše jako roční období. To aby bylo dostatečně jasno, že úplně marné to zase tak není :-) Přesto ho mám o poznání radši, než jeho slavnějšího kolegu. Pravda, určitou, ne nedůležitou roli, v tom nepochybně sehrává i fakt, že před I. Flemingem, já dávám vždy přednost J. Le Carré a jemu podobným. 85% [Už se moc těším, na další naše Berlínské setkání, Harry]. (21.01.2014)