Ashes and Snow

Súhlasím s používateľom Dudekom, ale snímku hodnotím ako lepší priemer, pretože pohyb na hranici fotografie a filmu mi pripadal zaujímavý, okrem toho, téma symbiotického vzťahu človeka a prírody je v dnešnej spoločnosti naliehavá. Gregorymu Colbertovi sa podarilo pekne zachytiť napríklad stádo slonov, zábery možno nie sú dych berúce, avšak vyvolávajú reflexiu. Jednoduchosť neznamená hneď povrchnosť, neoriginalia nie je vždy gýčom. Celý film je taká lyrická básnička, neurazí, neotrasie, ale zanechá jemný dotyk. (11.10.2013)

Ty obrazy jsou většinou skutečně hezké, to rozhodně, ale když mám celý film pocit, že sleduju nějakou new age agitku, asi je něco špatně. Jasně, má to strašně hluboké poselství o tom, jak jsme všichni jedno, zvířátka s lidmi můžou žít ve smíru a naprostém pokoji, nebylo by lovců a kořistí, všichni bychom se měli strašně rádi a všichni tu mají zavřené oči jen proto, že správně můžeme vidět jen srdcem, že... Jenže sorry, tohle já neberu. Je to jen strašně naivní názor, úplně mimo realitu, protože lidi jsou prostě lidi, zvířata jsou prostě zvířata a geparda na poušti fakt neuvidíte. A kdyby měl hlad, klidně sežere i to děcko, co u něj bylo. To je prostě příroda, takhle funguje a nezměnilo by to ani to, kdyby tu byl světový mír a všichni jsme se drželi za ruce a tančili okolo stromu. A Ashes and Snow tu svoji myšlenku nejenže říká, ale vnucuje. Možná by stačilo ubrat nebo naprosto vyřadit mluvenou řeč a pak by to mohlo možná i působit jako alternativní realita, ale takhle to fakt neberu. Nuda by to ale asi byla tak jako tak, protože se tu od jisté chvíle začnou záběry opakovat. ale aby to vypadalo jakože nějak jinak, změnil Colbert prostředí a zvíře, ale jinak je všechno stejné. A nejlepší studií pohybu těla pro mě stejně asi zůstane Michigan Avenue. 2* (21.03.2021)

Božská krása, úžasný nápad. A plovoucí myšlenky na hladinách jemných pocitů.Nestačí si tu nádheru pustit jednou či dvakrát. Koukat po celý život stále budu obdivovat harmonií a klid tepající z těchto 63 min. Vyžaduje to ohromné soustředění, jenže pak odměnou je krásný pocit, který při sledování filmů nastane jen párkrát za život. (12.10.2011)

Ojedinělý počin fotografa Gregory Colbertyho musí svými podmanivými obrazy zapůsobit snad na každého. Film se nesnaží nic vyprávět, ale jen sbírat kouzelné záběry lidí a zvířat... Ovšem i toho nejvybranějšího jídla se člověk musí přejíst. Jakkoliv je film obrazově dokonalý a jakkoli respektuji i jeho netradiční pojetí v potlačení narace, musím ubrat jednu hvězdičku. To kvůli tomu, jak nepřirozeně aranžovaně některé scény působí a jak je celý film až moc přestylizovaný. V některých částích bych více ubral a netlačil bych za každou cenu na to, aby to byly všechno záběry, které se asi nikde jinde neuvidí... Méně je někdy více. Nepopírám však, že takováhle smršť obrazů, které by se daly hned zarámovat (a taky, že některé z nich zarámovány byly) je po fotografické stránce tím nejlepším, co lze na plátně snad vidět... (27.04.2008)

Balzám na uštvanou duši moderního člověka... Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Téměř každý okamžik filmu je nádherná fotografie... Navíc v pohybu (i když většinou velmi pomalém, což je jedině dobře) a za doprovodu krásné hudby... Kromě toho se jedná o naléhavou připomínku, čím jsme a co v sobě v dnešním světě systematicky zabíjíme (tak to aspoň cítím já, protože tento film žádné soudy nevynáší). Čistokrevná filmová meditace. (30.06.2009)