Planina v ohni

Rozstříhanej pohled, kdy to dlouho vypadá, že snad půjde o nepropojitelný epizodky. Nakonec jsou právě ty spoje tím nejlepším. Už jsem neviděla pětkovej film ani nepamatuju, takže konečně. Jsem nadšená ze scénáře, z režie, z hereckých výkonů, kamery, hudby ... účinkují jako dotek podobnej jizvám, který si někdo působí, aby zapomněl, a jinej, aby si pamatoval. Malej film s velkym F, ať se propadnu. (17.11.2009)

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)

Tenhle typ filmů se mi prostě líbí - když to navíc srovnám s dramaty, které se aktuálně objevují v kinech, níže než čtyři hvězdičky opravdu jít nemůžu. Proč se takhle obhajuji? Protože film má několik nepříjemných nedostatků. Hlavním z nich je podivné chování postav a kostrbaté dialogy - nejlepším příkladem je příběh dcery a matky, kdy se zájem/nezájem jedné nebo druhé strany přepínal jako v telenovele. Kamera, střih a hudba tradičně vynikající, plus předvídatelný, ale velmi hezky vygradovaný závěr. (27.08.2009)

Vyprávění příběhů ve stylu puzzle mam docela rád, ale tohle bylo už poněkud zbytečně překombinovaný. Na samotnym příběhu bylo nejzajímavější asi právě to přeskakování z jedný časový roviny na druhou. Jinak mě to moc nechytlo. Ještě musim uznat, že Kim Basinger a Charlize Theron hrajou celkem dobře a Charlize Theron má celkem dobrý kozy. Ale to je asi tak všechno... (22.01.2011)

Nepříjemně skládaná mozaika se žádnou, ale naprosto žádnou pointou - to jest vážně otřesná kombinace. Arriaga se navíc svou vlastní skokovou medicínou docela dobře opil. Totiž když Mariana svý dcerce vykládala, že se ve svých 16 letech bála, že dopadne jako ona, asi tim přece nemyslela tu jednu neúmyslnou vraždu, jako spíš svou děvkovitost o pár let později ... hm? Jako by se scénář spichoval na koleni během dvou tří dnů, vážně. Jedinym pořádnym pozitivem pro mě teda zůstává normálně vyspělej výkon debutantky Jennifer - protože Zimmer s Theron se vskutku nepředřeli a Basinger ukázala tak maximálně něco málo z ochotnický tvorby muzea Madame Tissaud. (06.08.2013)