Muž v povětří

Bylo zřejmě velmi obtížné udělat budovatelskou komedii, která by diváky bavila i po dlouhé době od svého vzniku. Herecké obsazení je plné starých i nových hvězd, ale na ty staré není příliš veselé se dívat. Obzvláště na kdysi elegantní Vítovou je smutný pohled. A zábava? Jak může bavit po tolika letech propagační budovatelství, které zdůrazňuje nutnost zapojení jednotlivce do kolektivu, kde v jeho prospěch může využít svůj talent a nadání? Občas se sice objeví příjemnější moment. Ale vzápětí je zabíjen svojí lidovou uvědomělostí a zůstává spíše pocit hořkosti. A ne pocit příjemně strávené zábavy. V hlavní roli je uražený pyrotechnik Silvestr Čáp (Vlasta Burian) se svou umanutou myšlenkou nesmrtelnosti. Ovšem nakonec i on pochopí svůj význam a sílu v rámci socialistického kolektivu a vlastní přínos socialistickému zřízení. A co jiného by se také dalo čekat? Z dalších rolí: trpělivá a obětavá Čápova manželka (Pavla Maršálková), Čápova hrdá dcera Manka (Alena Vránová), Čápův nástupce v sirkárně a uchazeč o Čápovu dceru Jenda Pospíchal (Jiří Sovák), reklamní odborník, Čápův odpůrce a nakonec jeho nadšený pomocník Pláňka (Rudolf Hrušínský), drogista a Čápův mecenáš s vidinou velké odměny Zatrapa (František Filipovský), referentka MNV, bdící nad životem v obci (Hana Vítová), dobrácký předseda sirkárny (Jaroslav Seník), v dobrém provokující Máca (Eman Fiala), nespokojení Čápovi sousedé Janurová (Růžena Šlemrová) a Kořínek (Václav Trégl), a zaručené zprávy roznášející listonoš (Karel Effa). Mít v obci bláznivého vynálezce není ten hlavní problém. Tím jsou spíše nepříliš vydařené pokusy o budovatelskou komedii. (24.12.2015)

Budovatelský film s Vlastou Burianem... Na budovatelský film nadstandardní (kdyby se mi to v tomhle případě nepříčilo na jazyku, řekl bych, že až skvělé...), na veselohru s Vlastou Burianem podprůměrné až smutné se svou výpovědní hodnotou o tíživé době a tragickém konci národního komika... Tak si vyberte... (19.03.2008)

Rok po uvedení veselohry „Nejlepší člověk" dostává se na plátna našich kin nový film s oblíbeným komikem Vlastou Burianem v hlavní roli — „Muž v povětří" (natáčený pod pracovním názvem „Ticho po pěšině"). Zatím co veselohra „Nejlepší člověk" se odehrávala kolem roku 1900 v poklidném městečku Pětice, je dějištěm filmu „Muž v povětří" sice také poklidné městečko, Krásnov, vyhlášený svou pohodou a klidem, tentokrát však někdy kolem roku 1955. Společného mají tyto dvě nenáročné veselohry s Vlastou Burianem ještě více, především hlavního hrdinu. V „Nejlepším člověku" se shluknou nakonec události kolem poštmistra Plíška, v „Muži v povětří" je rozuzlení všech příhod v rukou „zneuznaného", ale přece oceněného vynálezce Silvestra Čápa. Film „Muž v povětří" byl natočen podle námětu Vladimíra Kabelíka a podle scénáře Vladimíra Kabelíka, Jiřího Karáska a laureáta státní ceny Josefa Macha. Režisér Miroslav Cikán natočil po r. 1945 jen dvě veselohry — historickou komedii „Alena" (1947) a „Páru nad hrncem" (1950). Z jeho posledních filmů nejúspěšnější byl film „O ševci Matoušovi" (1948) podle románu Antala Staška, „Boj sa skončí zajtra" (1951), za který získal státní cenu, a detektivní příběh „Na konci města" (1955). Kameraman Jaroslav Tuzar, laureát československé a polské státní ceny, pracoval s režisérem Cikánem na filmu „Případ Z 8" (1949). Československou státní cenu získal v r. 1952 za film „Vstanou noví bojovníci", polskou státní cenu za spolupráci na filmu „Chopinovo mládí" . Hudbu k filmu „Muž v povětří" složil Jiří Fiala, který je autorem hudebních doprovodů k filmům „Nadlidé" (1946), „Polibek ze stadionu" (1948), „Muzikant" (1948), „Žízeň" (1949), „Zvony z rákosu" (1950). Vlasta Burian hrál po r. 1945 ve filmech „Slepice a kostelník" (1951 — Kodýtek), „Nejlepší člověk" (1954 — Plíšek), „Byl jednou jeden král" (1955 — rádce Atakdále). V r. 1953 byl uveden střihový film ze starších filmů s Vlastou Burianem „Kolotoč humoru". Filmový přehled 1/1956 (06.12.2009)

Smutný konec jedné z největších postav české kinematografie. Bohužel byl příliš dobrý,a vyčníval nad ostatními svým nesporným komediálním talentem, který byl v předválečných filmech zcela zřetlený stejně jako sociální podtext něketrých filmů a z tohoto důvodu nemohl v dobách komunismu už dát to co na něm všichni milovali. Tento film je toho ukázkou, poslední velká role ve filmu kde tak nějak všcihni soudružky a soudruzi žijou štastně pod vedením soudružky tajmenice národního výboru.Burianův Čáp je světlá vyjímka , která film vytáhla alepsoň na 2*. Nic proti neškodným socialistickým agitkám,ale pan Burian si zasloužil důstojnější rozloučení. (15.07.2006)

Prolínání dvou hereckých generacích. Prvorepubliková generace zastupená Růženou Šlemrovou, Vlastou Burianem a Hanou Vítovou a nová poválečná v osobě Aleny Vránové, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové. Přechodový prvek tvoří Václav Trégl, který hrál jak před válkou, tak i po válce. Ještě zajímavější je propojení Františkem Filipovským, který hrál jak za první republiky, tak i po válce a po revoluci. Je tu stále patrný vzor první republiky, nejde o uvědomělou agitku, příběh se snaží stavět na lidských osudech. Zápletka je natolik jednoduchá a naivní, že se nedá mluvit o komedii. Poslední hlavní hole v životě Vlasty Buriana. Z historického hlediska zajímavý kousek pro zdokumentování českosloveské kinematografie. (09.06.2014)