Muž v povětří

Symbolické předávání štafetového kolíku mezi hereckou generací končící (Burian, Šlemrová, Trégl, Vítová) a generací nastupující (Hrušínský, Sovák, Zázvorková, Effa), které bohužel proběhlo ve filmu se slibným začátkem, ale socialisticky poučným, a tedy přitroublým koncem. Pravda, Filipovský by se podle tohoto přirovnání celkem naběhal a ten kolík si předával z levé ruky do pravé, neb točil ostošest v obou generacích. Překvapilo mě, že jak Burian, tak ostatní vypadali a hráli velmi dobře, od svých zlatých před- a válečných dob se moc nezměnili. A když se změnili, tak k lepšímu. Trégl opustil svou zpotvořenou dikci a bylo mu hezky rozumět, zkrátka čím starší, tím líp mluví, což je zvláštní, protože většinou to bývá naopak. Taky Vítová již nehrála pro ni tak typicky dýchavičně hystericky, působila velice klidným dojmem, k čemuž přispěla i její permanentně nehybná tvář. Čímž se mimochodem odhalilo, že experimentování socialistické plastické chirurgie s betonem místo nedostatkovým a drahým botoxem nebylo až tak úspěšné. (01.02.2014)

Je to takový smutný pohled na čtyřiašedesátiletého Buriana, který se na strarý kolena snaží etablovat v komunistickým kýči. Herci se snaží hrát jako ve zlatých starých časech, ale už to nejde, schopní filmaři byli mezitím asi už emigrováni nebo posláni do gulagu. Pro mě byl film zajímavý hlavně tím, jak se tu setkává stará herecká garnitura (Burian, Fiala, Trégl) s nastupující novou generací (Filipovský, Sovák, Hrušínský). (14.10.2011)

A to je nám tu najednou neobvykle budovatelsky veselo!!! Budovatel Vlasta Burian, co by spasitel a vynálezce... zamilovaný mladíček budovatel Jirka Sovák...uvědomělý Noční motýl jako angažovaný referent MNV Krásnov Hana Vítová... a plejáda excelentních hvězd staré i "nové" doby včetně R.Hrušínského..... jojojo... veselo? Nevím nevím... smutek zejména rozpačitost mnou cloumá... a rejža?... uff...no nic upletmě z ho... bič...A konec??? Smutný? Veselý? Čas je obvykle milosrdný i herec je svým způsobem zaměstnanec... (19.04.2007)

Prolínání dvou hereckých generacích. Prvorepubliková generace zastupená Růženou Šlemrovou, Vlastou Burianem a Hanou Vítovou a nová poválečná v osobě Aleny Vránové, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové. Přechodový prvek tvoří Václav Trégl, který hrál jak před válkou, tak i po válce. Ještě zajímavější je propojení Františkem Filipovským, který hrál jak za první republiky, tak i po válce a po revoluci. Je tu stále patrný vzor první republiky, nejde o uvědomělou agitku, příběh se snaží stavět na lidských osudech. Zápletka je natolik jednoduchá a naivní, že se nedá mluvit o komedii. Poslední hlavní hole v životě Vlasty Buriana. Z historického hlediska zajímavý kousek pro zdokumentování českosloveské kinematografie. (09.06.2014)

Československý film s legendárním V. Burianem, pro něhož to byla poslední velká filmová role. Král českých komiků byl obsazen do role svérázného a umíněného pyrotechnika a kutila Silvestra Čápa, jenž po odchodu z místní sirkárny touží na vlastní pěst vynalézt věčnou zápalku. Ve městečku Krásnov, kde žije, je díky jeho hlučným experimentům nepříliš oblíben a časté exploze na jeho zahradě jsou v protikladu s klidem a pohodou, jimiž se Krásnov před turisty prezentuje. Jak bývá u Burianových filmů zvykem, hlavní postava svou výmluvností a originalitou převyšuje všechny ostatní, avšak z celkového pohledu je ve snímku až příliš cítit budovatelský tón a soudružská zdrženlivost, která Burianovi nedovoluje rozvinout jeho komické nadání, jímž se proslavil a které patří i po téměř 80 letech k tomu nejlepšímu, co může česká kinematografie nabídnout. Ve vedlejších rolích tohoto snímku s ne úplně povedeným scénářem můžeme shlédnout budoucí herecké hvězdy v čele s R. Hrušínským v roli zklamaného návštěvníka městečka Pláňky a nechutně soudružského J. Sováka coby bývalého spolupracovníka v sirkárně Pospíchala a současně nápadníka Čápovy dcery A. Vránové. Dále se ve snímku režiséra M. Cikána objevuje Čápův přítel Satrapa v podání F. Filipovského a P. Maršálková jakožto nenápadná paní Čápová. Dle mého názoru je Muž v povětří jeden z mnoha nevýrazných, socialisticky budovatelských filmů, Burianova přítomnost v něm ho mohla pouze oživit, avšak nikoliv zkvalitnit, neboť pro své typické předválečné komediantství mu nedal prostor ani scénář a ani režim. (11.04.2017)