Muž v povětří

Československý film s legendárním V. Burianem, pro něhož to byla poslední velká filmová role. Král českých komiků byl obsazen do role svérázného a umíněného pyrotechnika a kutila Silvestra Čápa, jenž po odchodu z místní sirkárny touží na vlastní pěst vynalézt věčnou zápalku. Ve městečku Krásnov, kde žije, je díky jeho hlučným experimentům nepříliš oblíben a časté exploze na jeho zahradě jsou v protikladu s klidem a pohodou, jimiž se Krásnov před turisty prezentuje. Jak bývá u Burianových filmů zvykem, hlavní postava svou výmluvností a originalitou převyšuje všechny ostatní, avšak z celkového pohledu je ve snímku až příliš cítit budovatelský tón a soudružská zdrženlivost, která Burianovi nedovoluje rozvinout jeho komické nadání, jímž se proslavil a které patří i po téměř 80 letech k tomu nejlepšímu, co může česká kinematografie nabídnout. Ve vedlejších rolích tohoto snímku s ne úplně povedeným scénářem můžeme shlédnout budoucí herecké hvězdy v čele s R. Hrušínským v roli zklamaného návštěvníka městečka Pláňky a nechutně soudružského J. Sováka coby bývalého spolupracovníka v sirkárně Pospíchala a současně nápadníka Čápovy dcery A. Vránové. Dále se ve snímku režiséra M. Cikána objevuje Čápův přítel Satrapa v podání F. Filipovského a P. Maršálková jakožto nenápadná paní Čápová. Dle mého názoru je Muž v povětří jeden z mnoha nevýrazných, socialisticky budovatelských filmů, Burianova přítomnost v něm ho mohla pouze oživit, avšak nikoliv zkvalitnit, neboť pro své typické předválečné komediantství mu nedal prostor ani scénář a ani režim. (11.04.2017)

Bylo zřejmě velmi obtížné udělat budovatelskou komedii, která by diváky bavila i po dlouhé době od svého vzniku. Herecké obsazení je plné starých i nových hvězd, ale na ty staré není příliš veselé se dívat. Obzvláště na kdysi elegantní Vítovou je smutný pohled. A zábava? Jak může bavit po tolika letech propagační budovatelství, které zdůrazňuje nutnost zapojení jednotlivce do kolektivu, kde v jeho prospěch může využít svůj talent a nadání? Občas se sice objeví příjemnější moment. Ale vzápětí je zabíjen svojí lidovou uvědomělostí a zůstává spíše pocit hořkosti. A ne pocit příjemně strávené zábavy. V hlavní roli je uražený pyrotechnik Silvestr Čáp (Vlasta Burian) se svou umanutou myšlenkou nesmrtelnosti. Ovšem nakonec i on pochopí svůj význam a sílu v rámci socialistického kolektivu a vlastní přínos socialistickému zřízení. A co jiného by se také dalo čekat? Z dalších rolí: trpělivá a obětavá Čápova manželka (Pavla Maršálková), Čápova hrdá dcera Manka (Alena Vránová), Čápův nástupce v sirkárně a uchazeč o Čápovu dceru Jenda Pospíchal (Jiří Sovák), reklamní odborník, Čápův odpůrce a nakonec jeho nadšený pomocník Pláňka (Rudolf Hrušínský), drogista a Čápův mecenáš s vidinou velké odměny Zatrapa (František Filipovský), referentka MNV, bdící nad životem v obci (Hana Vítová), dobrácký předseda sirkárny (Jaroslav Seník), v dobrém provokující Máca (Eman Fiala), nespokojení Čápovi sousedé Janurová (Růžena Šlemrová) a Kořínek (Václav Trégl), a zaručené zprávy roznášející listonoš (Karel Effa). Mít v obci bláznivého vynálezce není ten hlavní problém. Tím jsou spíše nepříliš vydařené pokusy o budovatelskou komedii. (24.12.2015)

A to je nám tu najednou neobvykle budovatelsky veselo!!! Budovatel Vlasta Burian, co by spasitel a vynálezce... zamilovaný mladíček budovatel Jirka Sovák...uvědomělý Noční motýl jako angažovaný referent MNV Krásnov Hana Vítová... a plejáda excelentních hvězd staré i "nové" doby včetně R.Hrušínského..... jojojo... veselo? Nevím nevím... smutek zejména rozpačitost mnou cloumá... a rejža?... uff...no nic upletmě z ho... bič...A konec??? Smutný? Veselý? Čas je obvykle milosrdný i herec je svým způsobem zaměstnanec... (19.04.2007)

Rok po uvedení veselohry „Nejlepší člověk" dostává se na plátna našich kin nový film s oblíbeným komikem Vlastou Burianem v hlavní roli — „Muž v povětří" (natáčený pod pracovním názvem „Ticho po pěšině"). Zatím co veselohra „Nejlepší člověk" se odehrávala kolem roku 1900 v poklidném městečku Pětice, je dějištěm filmu „Muž v povětří" sice také poklidné městečko, Krásnov, vyhlášený svou pohodou a klidem, tentokrát však někdy kolem roku 1955. Společného mají tyto dvě nenáročné veselohry s Vlastou Burianem ještě více, především hlavního hrdinu. V „Nejlepším člověku" se shluknou nakonec události kolem poštmistra Plíška, v „Muži v povětří" je rozuzlení všech příhod v rukou „zneuznaného", ale přece oceněného vynálezce Silvestra Čápa. Film „Muž v povětří" byl natočen podle námětu Vladimíra Kabelíka a podle scénáře Vladimíra Kabelíka, Jiřího Karáska a laureáta státní ceny Josefa Macha. Režisér Miroslav Cikán natočil po r. 1945 jen dvě veselohry — historickou komedii „Alena" (1947) a „Páru nad hrncem" (1950). Z jeho posledních filmů nejúspěšnější byl film „O ševci Matoušovi" (1948) podle románu Antala Staška, „Boj sa skončí zajtra" (1951), za který získal státní cenu, a detektivní příběh „Na konci města" (1955). Kameraman Jaroslav Tuzar, laureát československé a polské státní ceny, pracoval s režisérem Cikánem na filmu „Případ Z 8" (1949). Československou státní cenu získal v r. 1952 za film „Vstanou noví bojovníci", polskou státní cenu za spolupráci na filmu „Chopinovo mládí" . Hudbu k filmu „Muž v povětří" složil Jiří Fiala, který je autorem hudebních doprovodů k filmům „Nadlidé" (1946), „Polibek ze stadionu" (1948), „Muzikant" (1948), „Žízeň" (1949), „Zvony z rákosu" (1950). Vlasta Burian hrál po r. 1945 ve filmech „Slepice a kostelník" (1951 — Kodýtek), „Nejlepší člověk" (1954 — Plíšek), „Byl jednou jeden král" (1955 — rádce Atakdále). V r. 1953 byl uveden střihový film ze starších filmů s Vlastou Burianem „Kolotoč humoru". Filmový přehled 1/1956 (06.12.2009)

Je smutné vidět prvorepublikovou hereckou elitu (Burian, Vítová, Šlemrová) jak hrají v této rádoby komedii, která až přespříliš načuchla nátěrem padesátých let. Pro Šlemrovou je to role poslední, pro Buriana a Vítovou předposlední - a československý film se už našel v nových hereckých hvězdách (Sovák, Vránová, Zázvorková) a když si to převedu do dnešní doby, jedinou žijící mezi nima je už pouze Vránová, na zbylé osobnosti už pouze legendárně vzpomínáme. Tento film je archivním důkazem obměny generací - byť není příliš povedený a úsměvné momenty aby tady divák pohledal. (01.09.2014)