Režie:
Clint EastwoodScénář:
Anthony PeckhamKamera:
Tom SternHrají:
Morgan Freeman, Matt Damon, Tony Kgoroge, Julian Lewis Jones, Adjoa Andoh, Patrick Mofokeng, Leleti Khumalo, Patrick Lyster, Penny Downie, Bonnie Mbuli (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Film v režii čtyřnásobného držitele Oscara® Clinta Eastwooda (Million Dollar Baby, Nesmiřitelní), Invictus vypráví pravdivý příběh o tom, jak Nelson Mandela (Morgan Freeman) spojil síly s kapitánem jihoafrického rugby týmu Francoisem Pienaarem (Matt Damon), aby pomohl sjednotit zemi. Nově zvolený prezident Mandela ví, že jeho národ zůstává po apartheidu stále ještě rasově i ekonomicky rozdělen. Věří, že může svůj lid spojit přes sport, proto se rozhodne sjednotit hráče rugby, kteří patří v celosvětovém měřítku mezi outsidery. Jihoafrický rugby tým nakonec postoupí na Světový pohár roku 1995. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (606)
Eastwood je výjimečný vypravěč, a i když si skutečnost ohýbá k obrazu svému (snad až trochu zbytečná Mandelova glorifikace - navíc nebyl jediným, kdo se zasloužil o alespoň částečné sjednocení jihoafrického národa, za jeho vlády přetrvávaly sociální problémy, zvyšovala se kriminalita apod.), pořád se jedná o velmi působivý počin, jehož poselství je jasné snad naprosto každému. P.S. Ragbyové zápasy jsou nasnímány a sestříhány v některých momentech možná ještě lépe než ve skutečných sportovních přenosech. ()
Moc jsem se těšil na další spolupráci Eastwooda a Freemana. Zatímco Clintova režie nebyla vůbec špatná, ale moc emocí ve mně vyvolat nedokázala, Morgan jako Nelson Mandela byl pro mě naprostou jedničkou, tu roli by opravdu nemohl hrát nikdo jiný. Ano, bylo zde hodně patosu, patriotismu, velkých slov a činů, ale u té JAR to tak nějak beru, včetně faktu, že i sport jako je ragby (jehož obliba se u mě nikdy nesetkala s pochopením) mohl zemi s rasovou problematikou alespoň na chvíli spojit. Z filmu mám dobrý pocit, a přestože konec byl jasný už od začátku, nenudil jsem se ani chvíli, takže ve výsledku slušné 4*. ()
Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. ()
Poctivé řemeslo á la stále dokonale přesný a velmi jistý Clint Eastwood. Jenže tentokráte nikoliv v tématu. Precizní vyprávění, postavené na dvou výborných hercích a srážené hubou na zem nepříliš vypilovaným scénářem. Jednotlivé složky vyprávění fungují opět na výbornou, ale celku prostě netluče srdce, je rozvláčný a chce se až příliš líbit. Invictus je i přes africkou hudbu, která místy musí vzít za srdce, bohužel prostě chladný a odtažitý. Po projekci chybí to nadšení vyběhnout na hřiště a pořádně vítězství oslavit. Pod kůži ses holt, Clinte, tentokrát nezaryl, ale nemůžeme pokaždé čekat zázraky. Když se totiž oprostím od nároků, které jsem před projekcí mohl s ohledem na jméno tvůrce mít, tak je to stále nadprůměrný zážitek. A Million Dollar Baby nejde točit každý rok.. U mě i tak dobrý.. ()
"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 ()
Galerie (52)
Zajímavosti (20)
- Režisér Clint Eastwood je ve filmu v davu jako skandující fanoušek s brýlemi. (Say)
- Oblíbená skupina Nelsona Mandely "Soweto String Quartet" byla najata pro práci na filmu. (viperblade)
- Matt Damon je o hodně menší, než jeho postava. Clint Eastwood to vyřešil kamerovými triky. (Elisebah)
Reklama