Invictus: Neporažený

"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 (24.12.2009)

Poctivé řemeslo á la stále dokonale přesný a velmi jistý Clint Eastwood. Jenže tentokráte nikoliv v tématu. Precizní vyprávění, postavené na dvou výborných hercích a srážené hubou na zem nepříliš vypilovaným scénářem. Jednotlivé složky vyprávění fungují opět na výbornou, ale celku prostě netluče srdce, je rozvláčný a chce se až příliš líbit. Invictus je i přes africkou hudbu, která místy musí vzít za srdce, bohužel prostě chladný a odtažitý. Po projekci chybí to nadšení vyběhnout na hřiště a pořádně vítězství oslavit. Pod kůži ses holt, Clinte, tentokrát nezaryl, ale nemůžeme pokaždé čekat zázraky. Když se totiž oprostím od nároků, které jsem před projekcí mohl s ohledem na jméno tvůrce mít, tak je to stále nadprůměrný zážitek. A Million Dollar Baby nejde točit každý rok.. U mě i tak dobrý.. (23.01.2012)

Clinte, sakra, tohleto jsi dělat neměl. Invictus na mne působí dojmem, že se pan režisér poté, co Akademie loni přehlédla jeho úžasné, osobité a nekorektní Gran Torino, naštval a rozhodl se natočit přesný opak - líbivý, pateteický, nemastný a neslaný film. Na Oscarech možná uspěje, ale fanoušky tak akorát zklame. Všichni se objímají a usmívají, Mandela buď kyne rukou davům anebo předává svá moudra. Neuvěřitelně předvídatelný, nezajímavý a zapomenutíhodný snímek. Stejně jako jsem loni doufal, že Gran Torino nějakého Oscara získá, tak letos si přeju, aby tenhle kalkul skončil v propadlišti dějin. Tři hvězdy za provedení a podobné věci... ale palec rozhodně dolu. (27.12.2009)

I'm the Master of my Fate. I'm the Captain of my Soul. Předně chci všechny varovat. Ano, je to film Clinta Eastwooda, ano, hraje tam Morgan Freeman, ale nečekejte žádné drama ve stylu Million Dolar Baby, Výměna nebo Gran Torino. Bylo by rozhodně nefér hodnotit Neporaženého nízko jen proto, že s Vámi nezamává tak, jako právě výše zmiňovaní. _______ Co mě dost překvapilo, byl směr, kterým se Clint vydal. O Mandelovi samotném se toho moc nedozvíme, snad jen základní fakta (vězení) spíše se zaměřuje na jeho činnost potom, co se stane prezidentem JAR. Na rozpolcený národ, na vysoká očekávání, která jsou na Mandelu kladena… A právě v té chvíli se rozjede ragby linie. A ta se naprosto skvěle a nenásilně prolíná s prezidentskou. K tomu si připočtěte skvělou hudbu, vynikající kameru a hlavně herecké výkony. Freeman měl tak dokonalý akcent, že později jsem ani nevnímal, že to je on. Damon mi zase předvedl, že umí více, než běhat se zbraní. Opravdu jsem se u filmu nenudil. Přiznávám, výše zmiňované snímky mají kvality někde jinde, ale i tak musím dát plný počet. Protože takhle příjemný film jsem už hodně dlouho neviděl. Je mi jasné, že tohle někomu nebude stačit, ale asi mám nízké nároky. Jsem zvědavý, s čím nás Clint překvapí příště. (02.01.2010)

Ohromný film, který lze bez jakýchkoliv rozpaků označit za bezchybný. Eastwoodova staroškolská režie (ragby natočil úplně jinak než jak Oliver Stone ve Vítězích a poražených pojal americký fotbal, ale dechberoucí je naprosto stejně), perfektní Freeman, Damon (říkejte si, co chcete) i ostatní, jemný a pro režiséra typický humor (obstarává ho Mandelova černobílá ochranka), a s přibližujícím se koncem více a více dokonalých momentek (Pienaar v Mandelově cele, letadlo, hrající si bodyguardi, sledování nebo poslouchání přenosu zápasu, kde a s kým se dá...), které dohromady tvoří skvělé poselství o odpuštění, míru, přátelství... A dalších věcech. Pět. (21.10.2011)