Warrior

Takovouhle zápletku by za tři rumy vymyslel i Franta Vodtáhlo. Rodina, bráškové, otec, ach bože ani ryba se nechytí na prut bez návnady. Film má jediný štěstí že má dobře udělaný souboje a vydařený herecký výkony i když na pochopení Tommyho pohnutek bych musel asi na Mars, když holky maj k chápání Venuši. (14.12.2014)

Ode dneška trénuju zásadně za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. A víte, že ve Státech existuje nový druh trestu smrti?? Nazývá se Oktogon a spočívá v tom, že Vás vhodí do zápasnické klece spolu s Tomem Hardym... Asi bych měl poděkovat za to, že jsem 67% melancholik, přívalové emoční vlny se tak dají vnímat intenzivněji a že jich tady byl rozbouřený oceán. Herecké výkony, které zde byly k vidění, se sejdou možná jednou dvakrát do roka, souboje v kleci působí dobře, pořád jsou sice ještě kousek jinde než skutečnost, ale už to není alespoň tak okatě nahrané jako před dvaceti lety v Rockym. Dost řečí, nemá smysl říkat víc, důležitější je stejně to, co zůstane v každém po skončení filmu, takže si to všichni užijte, protože něco podobného se asi nebude opakovat dost dlouho. Pětihvězdičkové dvouhodinové vytržení z reality. (04.12.2011)

"Řekls, že budeš zápasit s klukama, co se dívali moc na televizi." Pěsti buší, nohy kopou, končetiny se kroutí do nepřirozených úhlů a srdce přitom puká - co je to? To jen rodina Conlonů si v kleci rovná své rodinné trampoty a nadšení diváků nezná mezí. I mně se Warrior líbil, ale přesto si dovolím být tím šťouralem, kterýmu před očima proběhlo pár důvodů k malý nespokojenosti. Tepání ex-ožralýho táty mě totiž přestalo bavit už v 1. kole, složení semifinálový čtveřice bylo jasný již půl hodiny před začátkem turnaje a představitel Koby má do obličeje ruskýho molodce asi tak daleko, jako já k vizáži Brada Pitta. To nic nemění na tom, že mě MMA baví a s Conlonovic bojovníky se ještě párkrát potkáme. (09.12.2011)

Ze všech boxerských a zápasnických filmů, jaké jsem zatím viděla, na mě od dob Rockyho žádný nezapůsobil tolik, jako právě Warrior. Dalo by se říct, že schéma Válečníka je založeno na klasickém Hollywoodském postupu "rodinného dramatu," v němž léta nevyslovené křivdy a narušené rodinné vazby jsou základním stavebním prvkem. V průběhu filmu se začnou divákovi utajované pravdy a vztahy mezi členy rodiny postupně ukrývat, emoce nabývají na síle a celý film graduje ve strhujícím a emotivním závěru. Toto je případ právě i Válečníka. Jenže celé toto velké klišé je velmi vkusně a nenásilně převálcováno parádním scénářem, z něhož jsem snad ani na okamžik nepocítila křečovitost, jen tu krutou realitu, i hlavním obsazením, kterému kralují pánové Hardy (luxusně nabušený:), Edgerton a Nolte. Zejména pouto i konflikt mezi oběma bratry je vystavěn mistrovsky. Závěrečný souboj mě dostal a vehnal mi slzy do očí. Jakmile začala hrát píseň About Today, bylo mi jasné, že tohle skončí slzami:) To, co mi chybělo ve Wrestlerovi i Těžké váze, mi Warrior bohatě vynahradil po všech směrech. (12.10.2013)

Klišé nad klišé, kdy vše jede podle stokrát viděného mustru, v předpokládaných kolejích, kdy není sebemenší problém odhadnout vývoj děje na dlouhé minuty dopředu, dokonce i ty dialogy můžete v duchu přežvýkat předem, než je herci vypustí z úst. Srovnávání s Rockym je troufalé, ten byl, více než jiného, především originální a netuctovou milostnou romancí, ve Warriorovi není originální a netuctové zhola nic. PS: Na tolik zde vzývaného Oscara, chlapci a děvčata, rovnou zapomeňte. (10.12.2011)