Na západní frontě klid

Jasný letošní vítěz napoli válečných filmů, ale za mne i lepší film než 1917 a Dunkirk ( Hacksaw Ridge mám však v srdci o něco výše). Předlohu ani originál jsem nečetl, jen vím, že jde o adaptaci literární klasiky od Remarqa a myslím, že film obstál na výbornou ve všech směrech. Film už od úvodu nás vtrhne do dění samotné války, což velmi oceňuji, žádné hodinové seznamování s postavami před válkou se zde naštěstí nekoná, vše se děje za pochodu a díky tomu má film i slušné tempo a nepřestává nudit. Edward Berger má řemeslo v paži, technicky jde o slušný spektákl, kde se podařila i epická hudba, která skvěle přidávala na atmosféře i napětí. Postavy sice k srdci moc nepřirostly, až na hlavního hrdinu, takže emocionálně mě to tolik nezasáhlo, byť smutné to místy skutečně je. Přišlo mi zajímavé sledovat válečný film z pohledu němců, většinou to bývá naopak, takže i tímhle je film rozhodně netradiční. Bavily mě scény s Generálem, který si to tu rval pro sebe ( Finální proslov skvělý) a zaujalo i vyjednávání o příměří ve vlaku. Akčních scén tu sice není moc, takové vyloženě epičtější bitvy tu jsou jen tři, ale jelikož se většinu času film odehrává v battlefieldu, tak mi to nevadilo. Vrcholem je sekvence ve středě filmu, kde na scénu nastoupí tanky a plamenomety, tam šla cítit pravá beznaděj a hrůza z války, opravdu nepříjemné. Co se týká Gore, tak toho tu taky není moc, ale na pár brutálnějších záběrů dojde ( přejetí tankem asi nejvíc utkví v paměti), takže za mne opravdu velká spokojenost a řekl bych, že pro mne nejlepší válečný film z 1. Světové. Tady se určitě oscary uloví a Sláva pro Netflix. 8.5/10. (30.10.2022)

O tom, že si jedno z nejslavnějších literárních děl zaslouží novou filmovou verzi, jsem nepochyboval. Bohužel při sledování nové adaptace Na západní frontě klid mi došlo, jak obrovsky jsem se zklamal. Problémem je naprosto katastrofální scénář, který úplně kašle na Remarqueův román, když s jednotlivými postavami zachází úplně mimo, jak se mu zrovna hodí, a některé trestuhodně vynechává (Paulova matka, Himmelstoss). Sice je atmosféra ze zákopové války ze začátku hodně nepříjemná, ale postupně diváka otupuje, což jistě nebyl záměr. O závěru ani nemluvě. Celé je to mechanické, bez napětí a hlavně totálně rutinní. Obě předchozí verze z let 1930 a 1979 mají i přes své stáří stále co nabídnout včetně onoho humanistického poselství, které režisér Edward Berger ke své vlastní škodě úplně promarnil. (05.11.2022)

Tretia verzia, ktorej predlohou bola, resp. mala byť slávna kniha E.M. Remarqua. Bohužiaľ verzia najhoršia a najvzdialenejšia od predlohy. Ale nemôžem jej nič vyčítať. Presne takto sa teraz nakrúcajú filmy a presne preto ich nemám chuť pozerať. Už nejde o drámu, príbeh, osudy postáv, tragédiu národov rozdrobenú do miliónov tragédií jednotlivcov. Pri tomto filme som tak, ako málokedy pocítil nudu. Nudu, ktorá bola striedaná naturalistickými obrazmi mrzačenia, zabíjania, upaľovania. Obrazy plné špiny, blata, zúfalstva a beznádeje. Všimol som si, že presne týmto smerom sa dnešný film vyberá. Obrazy násilia všetkého druhu sú stále sofistikovanejšie, vizuálne dokonalé, ale pri obvykle častom opakovaní sterilné a na psychiku diváka neúčinkujúce. Takže milosrdné, širokospektrálne tri hviezdičky sú bodkou za týmto neúspešným pokusom. (21.12.2022)

Vizuálně profesionální zpracování klasického románu, které je zde ohlodáno na kost, kdy zbývají pouze válečné výjevy a chybí psychologie postav a hlavně hrdinové, které by diváka dějem provázeli. Zbyde tak pouze řada krásných záběrů na zarámování ale jinak nic, čím by se film jakkoliv odlišil od jiných válečných filmů. Odkaz na román je tak spíše na obtíž, pokud divák očekává filmové zpracování knižní předlohy. (06.11.2022)

Na Západě nic nového a satanžel nezůstalo moc ani při starém. Chápu, že Erik Marie bylo pro soudruhy z německého NETFLUSu dozajista děsně atraktivně nebinární a genderově vyvážené jméno, ovšem udělali by daleko lépe, kdyby si nebrali do své rudě degenerativní huby stěžejní, přelomový, veskrze tísnivý a velmi sugestivní počin protiválečné literatury a tohle nazvali například Pár náhodně losovaných příhod z První světové pro mileniální dementy. A tak tu máme pompézně velkovýpravný pouťový videoklip, který de fuckto místo myšlenek, tísně a beznaděje pouze povrchně a akontextuálně vykuchává pár jmen z Erichovy klasiky a nechává je sice sperktakulárně, ovšem sterilně, lhostejně, bezemočně a digitálně řádně vyčančaně pobíhat po šampaňských zákopech. Tudíž nezbývá než s palčivou otázkou „Kde je, kurva, Himmelstoss?!“ na rtech ocenit jen solidní výpravu, vcelku působivou čelisťoidní hudbu (Doufám, že ten leitmotivní kvintakord „All we are“ soudruzi jen sprostě neznárodnili a řádně paní Doře navalili tantiémy!) a zejména to, že se produkce, určitě se zatnutým konečníkem, tentokrát udržela na uzdě, a například Kropp, náhle podlehnuvší romantice francouzského bahna, zcela přirozeně nepřeblafnul Tjadena v zákopové latríně, že Pavlík nebyl Turek a že tolik kýžené diverzitě bylo učiněno zadost sekundovým záběrem na pouze jediného negra u žabožroutského krytu. Každopádně, milí retardéři, pokud zrovna nemáte chuť sníst nějakou dobrou knihu, vřele doporučuji raději audiovizuální berličku v podobě dvou předchozích vynikajících verzí, jejichž genius loci zcela neutonul v povrchním digitálním mrdníku a daleko lépe interpretoval Mařenčiny autorské záměry. (30.10.2022)