Imaginárium Dr. Parnasse

Heat Ledger byl přiveden k životu, aby si pro sebe ukradl svůj poslední film. Gilliamovi se podařilo, přes všechny nesnáze, dovést snímek až ke zdárnému konci. Ne úplně prvotřídnímu, ale přesto velice dobrému. Jeho imaginace pracuje naplno a mám pocit, že Parnassus je vlastně personifikací samotného Giliama, který se zas a znovu sází s ďáblem o to jestli dokončí každý svůj další příběh. Trikové sekvence, i když ne úplně dokonalé, jsou rozmáchlé a vyobrazují to co já osobně ve filmech vídám rád (chrám v podobě budhy sedícího na slonech vytesaný do kamene, medůzy létající vesmírem, no tak... koho tohle nedostane?). Ty pěkně kontrastují s celkem realisicky ztvárněným současným Londýnem plným opilců a ruských mafiánů ;-). Náhradníci za Heata jsou do filmu vpracováni opravdu skvěle a nijak nenarušují plynutí příběhu. I když, plynulost není úplně to správné slovo protože se občas Giliamovy rozpadá pod rukama. Kdo ví jestli opravdu s Ledgerem natočil všechny scény, které potřeboval. Nevěřte tomu co píšou v novinách, obzvláště v Mirroru. (02.02.2010)

Nic není věčné, dokonce ani smůla jednoho nešťastníka. Dokázal se přenést přes smrt jedné z hlavních postav a využít tuto událost v herecký koncert čtveřice herců, v jedné jediné roli. Každý je jiný, každý má svůj daný úsek, ale všichni dotváří jednu osobnost. Imaginarium je návratem Terryho k pohádkově laděným filmům a představuje prázdné plátno, na namaloval své šílené i fantastické nápady a vize. Trochu Fausta i náboženství, ale i nekonečná představivost a odsouzení "špatných" vášní. Odtažité a chladné ulice Londýna (a skladišť v okolí) se prolínají s krásou lidské schopnosti tvořit a snít. Papundeklové rekvizity i prostředí Terry přinesl pouze v podobě starého divadla, vše ostatní vyměnil za levné digitální efekty, které neodnese hurikán a studio je dokáže ufinancovat bez krachu. Velká pohádka, ale i životní příběh v kostrbatém provedení s úchvatným "světem za zrcadlem". Více zde. PS:jednou si přeji odejít jako ďábel na konci:)) (28.01.2010)

Na Gilliamových filmech je mi blízká divácká nepodbízivost, která je v případě jeho novinky patrná na celkové náladě i nejednoznačných charakterech postav, ale mám za to, že ta jeho skutečně nejlepší díla uzpůsobují svou formální stránku hlavním hrdinům/hrdinkám (BRAZIL, 12 OPIC, KRAJINA PŘÍLIVU) a pro ozvláštnění vypravěčsky nezdařilé (?) žánrovky bez pořádného napětí není nutné chodit za zrcadlo. Jinými slovy: neustále se zde zdůrazňuje, nakolik je potřebné vyprávění, ale přitom IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE, ač jedno z nejsoudržnějších Gilliamových děl, od vyprávění často neposedně ubíhá a obsahuje řadu výpustek na to, aby nás o důležitosti příběhů přesvědčilo. Je tak velice dobré v jednotlivostech, zvláště v případech, kdy se odkazuje na předchozí tvorbu a vstupuje poetika Monty Pythonů či jsou přítomny "gilliamismy" (podrývání autorit), ale celkové vyznění i podání myšlenkového poselství je víc než rozpačité. Přesto jde o nekompromisní film o zkáze a smrti, především ale konci jednoho věku - starých časů, kdy velcí vypravěči s nevídanou představivostí, kteří ovlivňovali chod Země, skončili jako pouliční šarlatáni hrající divadýlko pro pár zájemců. Stále se mezi ty zájemce počítám, ale lepší život - na rozdíl od dvojznačného závěru - nevidím v středostavovské a měšťácké touze po založení rodiny a pořízení dětí. (28.01.2010)

Ach ten starý pošetilec... zase mu pro všechna ta opojná cingrlátka, závojíčky a šílené tvary uniká, že celé představení se povážlivě kymácí v oceánu myšlenkového i narativního zmatku. Může se však na něj člověk zlobit? Asi může, ačkoli zpackané Grimmy dr. Parnassus pohřbívá šest stop hluboko. Je to zase on, rozmarný, rozhazovačný, neposedný dětina a kolážista nemožného... Jeho poslední dílo se však navzdory výtečným hereckým výkonů řadí spíš mezi filmy jeho nižší jakosti. Jakkoli nezastírám, že tahle jakost je stále proklatě dobrá v porovnání s ostatními. (08.01.2010)