Imaginárium Dr. Parnasse

Podle prohlášení soudních lékařů se otrávil předepsanými léky na spaní. Smrt nezavinilo přehnané množství, ale kombinace víc léků. Velká škoda velkého talentu. Heath Ledger byl samozřejmě tím hlavním lákadlem, proč jsem to s Terrym Gilliamem takhle po letech zkusil. I když jsem tomuhle tvůrci v jeho dřívějších filmových zastávkách ne vždy rozuměl. Heathova kreace je mnohotvárná, velmi silná. Chaoticky pojatý děj se krom toho snaží oblbnout vizuálním a současně velmi dynamickým vypravěčským principem, který vesměs funguje. Téhle temné pohádce vychází i to, že scénář jakž takž drží pohromadě, protože divák prostě bere v potaz, že je to celé cirkus, který počítá s tím, že se necháme fantazijně unášet. Kombinace digitálních a klasických triků je fajn, věčně opilý bručoun Christopher Plummer, uhrančivá Lily Cole, „dohrávači“ za Heathe i talentovaný Andrew Garfield jsou velmi dobří. Srdcovka to ani zdaleka nebude, ale ty čtyři hvězdy dávám nakonec nejen kvůli Ledgerovi. Přistupte blíž.. (02.12.2015)

Po pravdě bych nečekal, že svému oblíbenému Terry Gilliamovi nasázím pouhé tři hvězdičky, už ze staré známosti bych mu měl s vědomím všech jeho slabůstek vyjít vstříc. Když ono je to s jeho nejnovějším dílem tak, že obsahuje řadu pětihvězdičkových scén, skvělých vychytávek a špičkových hereckých kreací, jenže je to hrozně nevyrovnané a s filmem jako s celkem to už taková sláva není. Uvědomil jsem si, že celá řada nenápadných televizních kousků s minimálním rozpočtem ve mě nakonec rezonovala podstatně víc. Ten, kdo zná historii skupiny Monty Python, ví, že ostatní členové skupiny měli odjakživa problémy se dvěma kolegy, a to Chapmanem pro jeho alkoholismus a chronickou nespolehlivost a právě Gilliamem pro jeho hračičkovství, nepraktičnost a megalomanství. Jak vzpomíná John Cleese, bylo nutné hlídat každý jeho krok, jinak se zasnil, tvořil a tvořil a ustavičně překračoval rozpočet. Jeho práce odjakživa hýřily nápady, ve kterých se nějak ztrácel celek. A právě to představuje průšvih u jeho Imaginária. Je zahlcený spoustou dekorativních prvků, výtvarných nápadů a samoúčelných hříček, pro které tak nějak uniká myšlenka a příběh. Herecké obsazení je famózní, sledovat kteréhokoliv z členů ansámblu je radost. Vlastně až na tradiční problém celé Gilliamovy režijní dráhy - vždycky si pečlivě vybírat mužské představitele, zatímco téměř nikdy (snad s vyjímkou 12 opic) nesáhl po herečce z první ligy. Je pro něj docela typické, že si vybírá nejrůznější vnadné fotomodelky - např. svůj klíčový snímek Brazil obsadil do té doby zcela neznámou fotomodelkou Kim Greist, aby byl poté silně znechucený jejím výkonem a řadu jejích scén vystříhal. Nepoučil se stařík a nepoučil, takže tentokrát do hlavní role obsadil modelku Lily Cole, nesporně majitelku nádherného těla a sličného obličeje, ale bojím se, že jen i průměrnou herečku. Není to žádný průšvih, v současných velkofilmech bývá leckdy i hůř, ale dovedu si představit desítky lepších profesionálních hereček do této role. Navíc typově mi tato dívka do role nesedla.Jejímu mondénnímu kukuči by víc slušela postava nějaké call girl. Film bude mít pravděpodobně slušný ohlas a komerční úspěch už vzhledem k úmrtí Heatha Ledgera, ale nemůžu se zbavit dojmu, že své pověsti zůstal Gilliam leccos dlužen a jeho Imaginárium k těm zásadním snímkům Gilliamovy filmografie vzhlíží jenom zdálky. Jještě si neodpustím poznámku k postavě ďábla, která se rozhodně nepodobá klasickému zobrazení pekelníka jako nástroje zla líčeného křesťanskou církví. Gilliamův čert je spíš hráč, který principu hry obětuje prakticky vše a skvěle si to v našem světě užívá. Velmi sympatická, byť morbidní postava, která tak nějak zapadá do české představy vyslance pekel. Celkový dojem: 65 %. (18.02.2010)

Digitální triky jsou zlo. Není nad starý dobrý omakatelný triky. (Heath nic moc a ostatní taky ne. Smůla.) Bolí mě nohy. Ať žije podvědomí a metafora. (Ačkoliv mi výlety do imaginária připadaly zbytečné, hlavně ten Johnnyho a Judeho.) Konec hrc prc, tedy zbrklý a hysterický. S tím bych si víc vyhrála. Mohli tam třeba přistát marťani, co já vím, ale takhle ne. (25.02.2010)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Vychytralá a nezaměnitelnou gilliamovštinou prošpikovaná kritika falešných mecenášů a násosek se zaměnitelnými ksichty, na níž je nejsympatičtější, že sám ďábel není žádná zrůda, nýbrž vychytralý slizoun s příliš velkou zálibou v hazardu, ke které našel dokonalého spoluhráče - lidskou blbost. Jen mě mrzí ta ztráta tempa v polovině, kdy se šťourá v kočovném životě Parnassovic rodinky příliš dlouho a příliš vágně. Famózní závěr ale chuť spravuje víc než dostatečně. (22.01.2010)