Čekání na zázrak

Autor a režisér Timothy Linh Bui nám připravil posmutnělé drama o osudu několika "nešťastníků". Po 25 letech ve vězení, najde propuštěný trestanec svou dceru. Ta je narkomanka, pracuje v striptýzovém klubu a její malý syn leží v nemocnici v komatu. Bývalý kněz, který přišel o svou životní lásku shání někoho, kdo je ochoten mu za peníze pomoci z tohoto světa. Naráží na transvestitu, nesmělého mladého majitele pohřební služby, opuštěnou servírku. Osudy se navzájem propojují a končí v podstatě až na jednu vyjímku tragicky. Povedená hudba i námět. Mírně nadprůměrný snímek. (21.09.2011)

Jsem si naprosto jist, že nechci vidět své dítě umírat, sedět čtvrtstoletí v base, zabít někoho při autonehodě ani nechat se zastřelit prostitkou s pinďourem. A už vůbec necítím potřebu týrat se sledováním podobných příběhů, neboť pohřbů blízkých mám za sebou již docela dost a ve filmu hledám spíše zábavu či odreagování. Přesto jsem si z dosud nezjištěného důvodu Powder Blue odvážně vrazil do přehrávače a tak jsem zjistil, že tohle není emocionálně ničící forma dramatu, takže jsem si po skončení nemusel ošetřovat žádný nový šrám na duši. Nakonec se musím omluvit Jessice Biel za to, že jsem na ní civěl tak drze, až jí to mohlo být poněkud nepříjemné. (23.11.2012)

Ty vole, Patrick Swayze to zabil. Já si říkal, že mi jeho postava je hrozně povědomá, ale až z titulků jsem zjistil, že ho hrál on. No to mi ho vyždímej... Jinak jde o takovou až klasickou sladkobolnou mozaiku různě zajímavých příběhů. Linie s Liottou je nezajímavě předvídatená, linie s Redmaynem takřka nevyužitá (dělá z něj jen pouhého přicmrndávače, což je vzhledem k hereckému obsazení postavy škoda, Redmayne je dost zajímavý herec), linie s Whitakerem má zajímavý námět, křesťan, kterého omrzí život, jeho víra je však tak silná, že mu brání spáchat sebevraždu (objeví se v ní ale lisa Kudrow ve své dosud nejlepším hereckém projevu, co jsem viděl) no a linie s Jessicou Biel asi ulpí v paměti nejvíce a nejdéle. Nejen proto, že v ní Biel hraje striptérku, která po sobě během vystoupení lije horký vosk (ale skvělá scéna), ale i proto, že je nejpestřejší, nejpropracovanější a lidsky nejpřijatelnější a nejvděčnější. A je v ní Patrick Swayze ve své asi nejbizarnější roli. 3.5* (20.03.2018)

Do chvíle, než začne sněžit, se jedná o vizuálně velmi povedený mozaikový film. S pádem první vločky padá i úroveň filmu, v momentě, kdy je taťka zasypán hromadou sněhu a z rukou mu padá fotografie, mně spadla čelist a já v němém úžasu sledovala, jak hluboko je najednou možné klesnout. Z deprese do patosu za necelé dvě hodiny, to je celkem šrumec. Bohužel si ten závěr ani při nejlepší vůli nedokážu odmyslet, nad některé přepjaté scény bych se i povznesla (druhé setkání s transsexuálem je jednou z nejhloupějších sekvencí vůbec, některé její scény by se neztratily v dobré parodii), ale patos nad umělými vločkami neskousnu. (18.08.2021)

Pěkný film, který se mi velmi líbil, byť z krapet přeslazeného závěru jsem byl mírně otrávený. Pokud jde o obsazení, Jessica Biel mě zas tak nebere (byť scéna s jejím tanečkem u tyče za doprovodu úžasné skladby Werewolf od Cat Power je pravděpodobně vrcholem celého snímku), Eddie Redmayne mi je vyloženě protivný, a zbytek ansámblu hraje "pouze" velmi dobrý standard, z něhož vyčnívá jen výkon Patricka Swayzeho, který je zde ve své poslední roli naprosto famózní. Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu, a jeho úmrtí před 5 lety mě tehdy vcelku nechalo chladným, ale toho chlapíka je vážně škoda - byl to dost možná mnohem lepší herec, než jsem si kdy stačil uvědomit. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že POWDER BLUE představuje typ filmu, kterých jsem v poslední době už viděl mraky - mám na mysli všechny ty mozaikovitě vystavěné příběhy o lůzrech a vyděděncích společnosti, kde se v jedné scéně šuká, v další umírá, aby v tom byl pěkně působivý kontrast, všichni mají posraný život, mizernou práci a nad hlavou Damoklův meč hrozící smrti či chudoby - ale pořád to nic nemění na tom, že když je takový film dobře natočený, rozhodně stojí za vidění. Snad si lze jen postesknout, že je tam vše tak vážné, že už nezbude žádné místečko ani pro špetku humoru, který by tu tíseň a všudypřítomnou vážnost trochu odlehčil, ale nechť - na tomto poli filmů je humor nahrazen nadměrným výskytem nepravděpodobných momentů, které hraničí se zázrakem, a nezbývá asi, než se s tím smířit. Protože něco takového, jako většina děje tohoto filmu, by se v "realitě" nikdy stát nemohlo, přiznejme si to. (08.03.2014)