Masoví vrazi, Hannibal Lecter - skutečné příběhy

Fascinující a mrazivé výpovědi o lidské zrůdnosti a o faktorech, které se podílí na jejím zrodu. Dokument se zaměřuje hlavně na příběhy tří, snad nejznámějších kanibalistických sériových vrahů. Ukazuje, jak se z člověka může stát lovec jiných lidí a proč. Taktéž rozebírá kanibalismu jako fenomén, vyskytující se obsáhle ve filmu či literatuře, tak i jako tabu moderní společnosti. Jen je škoda, že podobné dokumenty o sériových vrazích se v našich končinách téměř nevyskytují. Neboť osob, které se o fenomén sériových vrahů zajímají je jistě hodně, a sehnat takový dokument zde, je téměř neuskutečnitelné. I já sama jsem jednu dobu byla tímto tématem doslova fascinována. Zajímaly mě jejich příběhy, činy, myšlenky, názory a především psychologický profil. Chvíli to možná hraničilo až s posedlostí. Myšlenkami jsem byla lapena v jejich světě plného zla, bolesti a zrůdnosti. Nyní, s odstupem času, mé fanatické nadšení již pomalu opadlo, vždy to však bude kapitola, která mě velmi zajímá. Nejen, prvotně v tomto dokumentu zmiňováni, Dahmer, Chikatilo a Fish. Ale také Ted Bundy, John Wayne Gacy (Killer Clown), Ed Gein (Butcher from Plainfield), Richard Ramirez (The Night Stalker), Edmund Kemper (Obr ze Santa Cruz), Fritz Haarman (Hannoverský řezník), Peter Kürten (Upír z Düsseldorfu), Albert DeSalvo (Bostonský škrtič), Arthur John Shawcross (Škrtič z Rochesteru), Gary Ridgway (The Green River Killer), Dennis Rader (BTK Killer) a Zodiac Killer. A spousta dalších, méně "známých", jejichž výčet by mohl pokračovat donekonečna. V čem jsou od nás, obyčejných lidí odlišní a v čem jsme možná stejní? To, o čem my někdy možná jen přemýšlíme, nebo si přejeme, oni dokázali zrealizovat těmi nejhoršími způsoby, které si někteří raději ani nechtějí představit. Čeho je člověk schopen, když ztratí všechno to, co ho dělalo člověkem? Kde je ten okamžik zlomu, kdy už začne přebývat ve zcela jiném, vlastním světě, ze kterého se nelze vrátit? V této chvíli nastává zároveň jeho destrukce. Nikdo mu nedokáže pomoci. Dalo se tomu všemu jakkoli zabránit, nebo k tomu byl již od počátku odsouzen? Nese vinu jen on, nebo se na tom podílí i společnost? Lidé neustále zažívají utrpení. Nejen šikanu, týrání, násilí, ale i chování okolí vůči nim, nátlaky ostatních, na kterých nám vlastně ani nezáleží, kteří nám neustále říkají, jak bychom měli vypadat, jinak se chovat, být jako ti ostatní. Ale co když to nechceme? Prostě nechceme spadat do nudného průměru. Deprese, pocity osamělosti, vyčleněnosti, že nezapadají do "moderní" společnosti. To jsou všechno věci, které nám den po dni drásají naši osobnost a utvářejí naše postavení a názory vůči sobě i okolnímu světu. Kde je ten rozdíl mezi těmi, kteří se nakonec zařadí do běžného chodu a přežívají, a těmi, které žene neukojitelná touha a vzrušení po zabíjení jiných? Co všechno musí člověk zažít, co se musí stát s jeho myslí, aby skončil v konečném bodě, kde to jediné, o čem smýšlí, je vražda ke svému vlastnímu uspokojení? Je až neuvěřitelné, že lidské pohnutky a sexuální pudy dokáží být tak mocné a silné, že donutí lidi k tomu nejhroznějšímu. Sérioví vrazi jen nezabíjejí. Oni především loví. Nikdy nepřestanou, dokud nebudou polapeni. Zabíjejí proto, aby přežili. Žijí proto, aby zabíjeli. Jak smýšlejí, jak se dívají na osoby a věci kolem sebe? Chodí mezi námi, vidíte je, ale uvnitř jsou někde úplně jinde. Toto vše mě nikdy nepřestane fascinovat. V jistém dokumentu bylo řečeno, že na vývoji sériového vraha se podílí tři faktory. Ale to už je kapitola pro ty, které toto téma zajímá:) "Prožil jsem opravdovou noční můru. Můru, která se stala skutečností a jíž jsem se nechal unést. Hlavu jsem měl plnou démonů, hrůzyplných myšlenek a těch nejmorbidnějších postav. Bylo to strašné.“ - Jeffrey Dahmer (18.09.2007) (méně) (více)