Režie:
Pavel HášaScénář:
Josef EismannKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Nataša Gollová, Jiří Adamíra, Květa Fialová, Radovan Lukavský, Svatopluk Beneš, Růžena Lysenková, Jiří Bartoška, Boris Rösner, Helena Friedrichová, Dáša DeylováObsahy(1)
Strýček z Ameriky byl odjakživa – zejména v komediálním žánru – populární postavou. Tentokrát však autor televizní hry Josef Eismann nabízí tetičku. A vlastně to ani tetička není, jen přítelkyně matky našeho hrdiny. Věruška (N. Gollová) je bohatá, a jak se sluší a patří, zamýšlí udělat svého „synovce“ (J. Adamíra) univerzálním dědicem. Jenže ten není situací nijak nadšen nejen proto, že ta roztomilá a vtipná stará paní má ráda klepy… (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Zcela zbytečná nezáživná detektivka, ve které se prvních 45 minut absolutně nic neděje než že Američanka původem Češka, která na pár týdnu přijela za svými příbuznými a přáteli, vysvětluje hlavnímu hrdinovi, proč mu chce odkázat 250 tisíc dolarů v dědickém řízení. Pak ji někdo zabije a během půl hodiny se to vyřeší. Bohužel šlo o tak banální případ, že vlastně ani pořádně nesouvisel s tou úvodní dvou třetinou filmu. Velmi slabé a nudné. ()
Po Pohádce máje a Drahých tetách další setkání Nataši Gollové a Svatopluka Beneše, tentokrát ovšem jako tety a synovce (!). Nataša Gollová by se svými názory typu "když máš dost peněz, jseš všude doma" byla vskutku adeptkou na zabití, ovšem její účesové a nadúčesové kreace (myslím ty kakáče na hlavě), sráží její roli do pozice směšné vrtošivé babičky. Ovšem nedopadla ještě tak jako Květa Fialová; zatímco ta byla kdysi i dnes kočka, tyhle osmdesátky s prošedivělou trvalou, to je prostě tragédie:-) Kvality scénáře a příjemnou podívanou zkazil až nástup uvědomělého socialistického kriminalisty Radovana Lukavského. Pak mě to přestalo bavit. ()
30% - Podprůměrná televizní „detektivka“. Příliš upovídaná a úvodní fáze zbytečně dlouhá. Naopak způsob odhalení pachatele příliš rychlý a nenápaditý. Ovšem výkony hlavních představitelů, především Jiřího Adamíry a Nataši Gollové, byly opravdu vynikající. Rozhodně to není dílo, které bych musel znovu vidět. ()
Hned na začátku se Nataša Gollová v růžovém přeludu projeví jako synonymum afektované baby na zabití, kór když nebohému Adamírovi říká Dódíšku. Mně říkat někdo Dódíšku zabiju ho během pár minut, tady to trvá o něco déle, ale je to o to radostnější (pro diváka, pro babu ne). Pěkná papundeklová detektivka s roztomile submisivním Jiřím Adamírou. ()
Natašu Gollovou mám hodně ráda i jako dámu v letech. Proto uvítám jakýkoliv film z pozdější doby, kde se už pohybovala o hůlce starší paní. Ale tuto její milou tetičku z Ameriky si za rámeček nedám. Musela bych jí totiž zabít taky, ale ne kvůli penězům. Kvůli těm hrozným kecům. Vždyť ta byla snad horší než mafie. Hezky rozklížila celou rodinu. ()
Reklama