Opouštět Petrohrad

"Trpět, to je to jediné, k čemu máme talent…" Oldřich Daněk svůj scénáristický talent (a zejména vlohy pro výborné dialogy) projevil i v tomto "útržku z běhu dějin". O osudech krásné kněžny Volkonské (v podání neméně krásné Terezy Brodské), která "neprosí o milost, ale o své právo," jsem doposud nic nevěděl. Musela to být jistě odvaha odejít z honosných paláců Petrohradu na Sibiř, do prostředí rudných dolů u Nerčinsku. Policejní plukovník (standardně pěkný výkon Františka Němce) tuto její odvahu označuje za "horkokrevné rozhodnutí", z Terezy Brodské je však cítit nejen odhodlání, ale i jakási vnitřní vyrovnanost s osudem. Zajímavou postavou tu je i mladý konfident (výborný Ondřej Vetchý), jehož glosy tuto televizní inscenaci poměrně obohacují ("Lépe sedět za soudní stolicí, než před ní…. "To jsme celí my, chodíme do předem prohraných bitev a ještě do nich vodíme své děti...."). (09.05.2022)

František Němec a Josef Vinklář v hlavních rolích. To je koncert pro oči. Pro milovníky českého divadla je tento dramatický film, s do nejmenších detailů dotáhnutými rolemi, koncert pro oči. Když k tomu připočteme skvělý hlasový doprovod krásného hlasu Aleny Vránové, můžeme se, tak zvaně, vznášet v oblacích. Jediné, co mi ve filmu vadilo, je trochu nepřirozená Tereza Brodská. Pro mě osobně ne moc šťastná volba v tomto případě do role Volonské, po které touží většina mužů. Jinak skvělé herecké výkony. (06.09.2010)

Osud Mariji Nikolajevny Volkonské (1806 - 1863), ruské šlechtičny, jejíž jméno je nejčastěji spojováno s neúspěšným povstáním tzv. děkabristů, náleží k dalším z výjimečných okamžiků Daňkových televizních historických apokryfů. Kněžna Volkonská svého manžela milovala natolik, že jej neváhala následovat do sibiřského vyhnanství, v němž za velmi tvrdých podmínek přežívali několik desetiletí. Daňkova televizní hra nás s ní seznamuje v okamžiku, kdy přichází požádat vlivné petrohradské úředníky o přímluvu u cara, aby směla odcestovat za svým manželem. Rozhovor zúčastněných osob je jakousi konfrontací nedávných událostí, které změnily životy všech přítomných. Kněžna, starý carský úředník, policejní plukovník a konfident. Čtyři lidé, čtyři různé postoje. Jak už jsme u Oldřicha Daňka zvyklí, ani tentokrát nebylo nic ponecháno náhodě a obsazením Josefa Vinkláře, Františka Němce a Ondřeje Vetchého vznikl další z neopakovatelných hereckých koncertů. Zaslouženou pozornost si vydobývá i dvaadvacetiletá Tereza Brodská, jejíž mladičká kněžna, přestože právě v nevýhodné pozici, neztrácí ani v nejtěžších chvílích svou ženskou hrdost a čest. Závěrem lze jen konstatovat, že osobnost Daňkova formátu současné televizní dramatické tvorbě až tragicky schází. Kde není následovníků, není ani diváků. Bohužel. (29.08.2010)

"Důchodcovcký kanál" ČT3 v koronavirovém roce 2020 je velmi poučný. Pro nás (cca 50-60leté) někdy vzbudí vzpomínky velmi neblahé ("jak jsme se jen na tohle mohli dobrovolně dívat???") a přepnutí po pár minutách, ale někdy dramaturgii blahořečím - a tohle je ten případ. Daňkovy "Útržky o královnách", ale hlavně "Kadeř královny Bereniké", "Španěle v Praze" a ˇ"Ženu z Korinta" znám a miluju už léta a ráda jsem si je zopakovala - naopak "Útržek Petrohradský", jak by se také mohla inscenace jmenovat, mne jaksi unikla. Chválit nádherné dialogy s přesahem do dnešních dob (postava Františka Němce v jiném kostýmu by byl STBák jak vyšitý!) a perfektní herecké výkony jsou v souladu a nezbývá než jen zalitovat, že dnes už se takovéhle skvosty netočí.... (13.09.2020)

Oldřich Daněk je můj oblíbenec. Miluji jeho metodu historických útržků s báječnými dialogy, které vypovídají o době i o lidech, o lidech zvlášť. Takže jsou ve většině podpořeny kvalitními hereckými výkony (v tomto případě naprosto bravurními). Mám ráda i televizní inscenace, které dokazují, že i s málem se dá vytvořit hodně. Což mě vede k jedné obecnější stížnosti (než je současná televizní tvorba) a tou je současná úroveň scénářů a jejich naprosté nedocenění. Navrhuji zavést na ČSFD i kategorii scénárista. (31.08.2010)