Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Stephen H. BurumHudba:
Pino DonaggioHrají:
John Lithgow, Lolita Davidovich, Steven Bauer, Frances Sternhagen, Gregg Henry, Tom Bower, Mel Harris, Teri Austin, Gabrielle Carteris, Barton Heyman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Carter Nix (John Lithgow) je uznávaný psycholog, milující manžel a oddaný otec, který se rozhodne věnovat rok výchově své dcery. Carterova žena jenny (Lolita Davidovich) je samozřejmě nadšená tím, že její pozorný manžel bude doma. Když se ale Carter začne k jejich dceři podivně chovat, Jenny je znepokojená. Situace se začne komplikovat ve chvíli, kdy se znovu objeví Jennyina stará láska (Steven Bauer). Nikdo ale nepředvídá vývoj rozdvojení Carterovy osobnosti, ani to, že se budou opakovat ďábelské experimenty jeho choromyslného otce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
De Palma opäť vykráda hitchcockovské motívy, ale... má to miestami televízny look, Lithgow nie je materiál na hlavnú postavu a okopírovaná scéna z Psycha v močiari je vyslovene trápna (dokonca aj na De Palmu). Príbeh o x-krát rozpoltenej osobnosti = pitomosť prvej kategórie. Ale i tak je to ešte celkom slušná zábava. ()
Chtěla jsem být shovívavá. Už proto, že jsem tenhle film měla v papírovém budíčku (seznam, co chci vidět z doby, kdy mi byl internet na hony vzdálený) dlouhá léta. Už proto, že má režii a scénář na svědomí DePalma (jehož Femme Fatale se mi zaryla hluboko do podvědomí). A je fakt, že režie je tady pěkná, některé záběry důmyslně vyvedené a Lightow prudce sledovatelný. Ale scénář prokoukne každý, kdo už nějakej ten schizofrenickej kousek viděl, během chvilky a vůbec jsem se tím filmem do závěrečných titulků dobrouzdala spíš znuděně a bez zájmu o rozhřešení. 50% ()
Koulející se pomeranče, kočárek s dítětem v ohrožení, uctivé kroužení kolem Hitche a 254 vteřin dlouhý long steady-cam shot. No jasně, Brian De Palma.. John Lithgow 5x jinak jako vícečetná osobnost přesvědčivý, jakmile však zmizlo na Normanův způsob auto v močálu, odporoučelo se ve zbytku filmu někam do dáli i smysluplné a inteligentní rozuzlení. Jako by režisér příliš často během natáčení odbíhal z placu do svého karavanu za maminkou s parukou.. ()
V Kainově výchově je všechno vystupňované ad absurdum: John Lithgow zároveň v roli padoucha i dobráka nebo vyprávění schizofreničtější než osobnost hlavního hrdiny - skákání do různých realit a z toho vyplývající nemožnost určit pravdivé informace. Ale u filmů od De Palmy je nutné přijmout obrovskou míru nadsázky, protože tenhle tvůrce se zkrátka nebere vážně a rád baví a zároveň znejisťuje diváky. Ať už pomocí dlouhých kamerových jízd nebo norského přízvuku jednoho z hrdinů. ()
Raising Cain ukazuje, že jednou z De Palmových osobností je pořád ten uchylák, jakého milujeme (nebo nenávidíme) ve filmech jako Body Double či Dressed To Kill. Nemůžete tedy čekat solidní (a logický) thriller, ale šílenost s dlouhými kamerovými jízdami, bizarními zvraty a povrchním kopírováním Hitche (který fajnšmekrovské záběry používal pro lepší vyprávění příběhu, zatímco zde opravdu potěší jen oko - třeba šílená finální zpomalená scéna). Opravdu nic pro "obyčejného" diváka. ()
Galerie (28)
Photo © Universal Pictures
Reklama