Bukowski: Born into This

"Jaká je vaše definice lásky? Láska? To je něco jako...znáte tu ranní mlhu, když se probudíte než vyjde slunce? Trvá jen chvilku a pak se vypaří. Láska je prostě mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality." ...Mohla bych ho poslouchat celé dlouhé hodiny. Dívat se na něj, nahlížet do jeho duše, být zase o krok blíž k jeho osobnosti. Zajímavým momentem tady bylo, když začal vyprávět o svém vztahu k otci. Peklo s velkým P. A on to vše definoval s inteligencí jemu vlastní. To jak vnímal lidi a věci kolem sebe, jak se nebál je rozebrat do hloubky mě k němu dodnes přitahuje. Hned při prvních záběrech na jeho tvář jsem se začala usmívat a pak už si jen vychutnávala vyprávění o ženách, chlastu, lásce, sexu, životě. Bylo to fascinující jako sám Bukowski! (27.08.2013)

Starej prašivej pes Hank ve svém docela dojemném dokumentu. Pro nás, co máme jeho tvorbu načtenou, zajímavej pohled na události tak důvěrně známé právě z jeho knížek. Navíc ve filmu mluví další zajímavý osobnosti, u mě největší radost z Toma Waitse a Bona. Pokud jste Bukowského literárními fanoušky, budete vrnět blahem, pokud ne, tak si to asi stejně nepustíte. A btw Faktótum je jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl... :-) (12.07.2012)

Objev Bukowského textů na střední škole byl pro mě zřejmě nejdůležitější literární událostí vůbec a zcela zásadním milníkem. Má čtenářská zkušenost se dělí na éru PŘED a PO objevu autorova románu "Šunkový nářez". Časem to mladické okouzlení pochopitelně trochu vyprchá, až se propracujete k lepším autorům a přestanete si idealizovat proflákaný styl života. Ani poté ale nelze autorovi upřít specifické kvality jeho kultovních textů, především pak vysokou míru autenticity, výborné dialogy, vtip a svěží lehkost. A brilantní popisy sexu, pochopitelně. Tento dokument by měl asi vidět každý fanda autorových textů, protože mu může pomoci lépe pochopit jeho zajímavou osobnost a životní úděl, a dotvořit dojem, který si odnesl kdysi z jeho knih. Dokument se na velkém záběru věnuje chronologicky mistrovu životu a postupně představuje všechny zásadní milníky jeho života. Činí tak prostřednictvím řady dobových záběrů, fotografií, archivních nahrávek a defilé desítek pamětníků, kteří mistra zažili - mj. jeho vydavatel, manželka, dcera, přátelé, a další hromada většinou již starých lidí, kteří často neskrývají svůj obdiv k této ikonické postavě americké literatury 20. století. Bezprostředně po zhlédnutí mám chuť vytáhnout z knihovny některou z jeho knih a hned se do ní začíst. Což je zřejmě to nejlepší, co může tento dokument v divákovi evokovat. Bukowski mi říkal, ze pokud vaši rodiče začnou mít rádi svoji práci, tak to začíná být špatný, a pokud se objeví policie, tak se musí dít něco dobrého. To, co potřebujete, je život. Vaše práce musí být živá. A vy prostě musíte chlastat, psát a šukat. To byla jeho rada. (15.09.2011)

Obranná hradba zatrpknutého cynika Chinaskiho je prelomená a náhľad priamo do Hankovej obývačky poodhaľuje a skvele dopĺňa udalosti a životné zvraty známe z kníh. Je to skvelé pojítko a fanúšik má výbornú príležitosť si chronologicky utriediť, čo a ako sa dialo. Fanúšikovské nadšenie známych osobností je milé rovnako ako celý tento dokument, ktorému nevadí ani dlhšia stopáž. (26.06.2016)

Bukowski bol čurák. Kedysi som na jeho textoch poriadne frčal. Zaujali ma svojou jednoduchosťou. Boli stručné, jasné a priame. Niečo ako Hemingway, ale Bukowski sa ešte menej na niečo hral. Dalo by sa povedať, hoci so mnou určite mnohí nebudete súhlasiť, že nechcel povedať nič. Nič. Proste nič. Nič o tomto svete, nič o ľuďoch, nič o zmysle života. Nemal prakticky žiadne ambície. Písal iba o prostredí, v ktorom sa pohyboval a o ľuďoch, ktorých poznal. Nebolo v tom nič viac. Ale, paradoxne, práve tým, síce nechtiac, ale to nevadí, hovoril o svete, ľuďoch a zmysle života :-) Jeho svet, to bola stoka. More alkoholu, hodiny sexu so ženami ešte zúfalejšími, než bol on sám (a to už fakt bolo čo povedať), zamestnania, ktoré z duše nenávidel od prvého dňa a prežívanie zo dňa na deň. Nebolo dôležité, kde bývate. Stačila jedna izba v zavšivenej ubytovni. Nebolo dôležité, čo jete. Stačila jedna snickerska na 24 hodín. Nebolo dôležité, s akými ženami spal. Úplne v pohode stačili najlacnejšie prostitútky. Dôležité bolo len jedno. Aby mal prachy na chľast a cigarety. Bolo to svojím spôsobom úbohé, hnusné a strašné, ale ak sa vám to nepáčilo, nemuseli ste to čítať. Nikto vás nenútil. Mne ľudia ako Bukowski nie sú sympatickí, ale jeho poviedky a knihy boli zaujímavé (niektoré viac, niektoré menej). Jeho priamočiare texty ma zaujali nielen ako čitateľa, ale aj ako autora, vyjadrujúceho sa skôr krátko a priamo, než chodením okolo omáčky na dvadsiatich stranách, počas ktorých aj tak nič nepoviete. Bukowského otec ho ako malého strašne týral a bil a nakoniec z neho vyrástlo to, čo vyrástlo. Pri sledovaní tohto dokumentu som sa čudoval, že mu nikdy neruplo v bedne, nezabil pár ľudí a neskončil na elektrickom kresle. Bol to hororový človek, ktorého by som nechcel mať za suseda. A tento film to dokazuje. A nenarážam iba na moment, v ktorom tento odpudivý ožran brutálne ukopal (!) pred kamerami (!!) svoju frajerku (ktorá bola zrejme ešte väčším skrachovancom, ako on a tak si ho následne oficiálne vzala za manžela!!!). Sledovať tohto človeka, to je čosi strašné. Hrozne vysiľujúce a nepozerá sa to dobre. Ak sa zaujímate o Bukowského život a dielo, určite si to pozrite, ale občas vás napne na vracanie, občas budete nadávať a celkovo sa budete občas nudiť, lebo je to dlhé a od istého momentu stagnujúce. Ináč, zaujímavé je Bukowského názor na Mickeyho Rourkea (ktorý stvárnil jeho alterego Henryho Chinaskiho v Barfly). Bukowski sa k nemu nevyjadruje zrovna lichotivo, pritom mal s Rourkeom množstvo spoločných vecí (mimoriadne komplikované detstvo a samodeštrukčný systém napríklad). (20.07.2017)