Labyrint lží

AMERICKÉMU GANGSTEROVI bylo (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí a zapamatovatelných scén, které se sice stane klasikou, ale přitom se jedná o sázku na jistotu. LABYRINTU LŽÍ je (nesmyslně) vytýkáno, že se jedná o chladné dílo bez emocí (ale se zapamatovatelnými scénami!), které se nestane klasikou, protože se jedná o průměrnou, rutinní a schématickou podívanou._____ Depersonalizované, značně cynické vidění světa je pro Scottovu tvorbu typické, ale nevnímal bych ho jako chladné (nakolik osvěžující je románek se sestřičkou, kterému není dán plný průchod!). Epičnost vyprávění, v němž se spolehlivé informace distribuují skrze média a moderní techniku, zatímco klíčové informace jsou nám v dialozích zatajovány, popř. je nutné je hledat mezi řádky, je typická pro obě poslední scottovská díla. Zatímco ale v tom předposledním je potěšení ze setkání dvou ústředních protagonistů oddalováno až do samého konce, kdy nedojde k výraznému vyjednání, ale naopak rozumnému vyříkání a předtím jsou (žánrové) světy policisty a dealera stavěny do protikladů, v tom posledním stojí postavy DiCapria a Crowea na stejné straně a ve stejných světech, ale jejich přístup je zcela odlišný. Ryze efektivní, rychlá a přehledná akce (stříhá se každou třetí sekundu, je snímána v polocelcích, popř. detailech) je součástí vyprávění a film tak zůstává po celou dobu kulturně velice citlivý, na rozdíl od černobílé kovbojky KRÁLOVSTVÍ._____ Jsem sice v menšině, ale filmy, v nichž se neustále pracuje (a to i v těch případech, kdy se pomáhá synovi na záchodě a dcera se veze do školy) a v nichž postavy za pochodu přemýšlí a diskutují, mi přijdou velice opojné. Stejně tak i ty, v nichž nedochází k vyjednání mezi dvěma různými žánry (jako v AMERICKÉM GANGSTEROVI), ale v nichž se v jednom thrillerovém žánru vyjednává na poli "bratrském" (srovnej NEPŘÍTELE STÁTU a SPY GAME s LABYRINTEM LŽÍ). 9/10 (30.11.2008)

Film o tom, kterak se špinavý, zarostlý a zpocený Leonardo DiCaprio snaží dostat ze spletitého klubka zájmů CIA, přičemž zvládá ve zpomalených záběrech vystřílet CELOU(!) buňku teroristů, volat svému šéfovi s pupkem Russella Crowe, jenž vynáší rozsudky smrti se stejnou lehkostí jako vodí děti do školy a na fotbalové zápasy, a balit fešnou sestřičku. Ridley to má na stará kolena stále "v ruce", ale Labyrint lží je tak precizně odvedený, až je vlastně dokonale nudný. Jediný zábavný moment pro mě bylo závěrečné mučeníčko (ne, nejsem úchyl) a geniální oběd s malými chlapečky. Snad bude odkládaný Nottingham mnohem lepší. Musí být... ;) (30.11.2008)

Solidní, svižná a výtečně odsýpající mňamka, která si to drandí do cíle bez jediného zaškobrtnutí. Během závěrečných titulků si však uvědomíte, že vlastně ale pořádně nemáte na co vzpomínat a že si repete asi dáte maximálně někdy za pár let, až to celé poběží v bedně jako film týdne. Scott opět válí, herecké osazenstvo jakbysmet, ale jaksi tomu chybí "něco", kvůli čemu bych měl nutkání posunout celou záležitost do vyšší čtyřhvězdičkové ligy. (08.01.2009)

Slabší než Black Hawk Down, ale zase záživnější než Bergův snímek The Kingdom, tak bych charakterizoval zatím poslední zážitek natočený Ridley Scottem. DiCaprio je slušně zarostlý "Arab", Crowe zas představuje pěkně vykrmenou "kancelářskou" krysu, ale nejvíce zde exceluje výborný Mark Strong. Je vidět, že Ridley je dost zkušený na to, aby byla zaručena určitá kvalita výsledného díla, a zároveň zde opět potvrzuje svůj styl - stylová kamera, výbuchy nebo technologická piplátka. Další pochvalu zaslouží skvělá doprovodná hudba od Streitenfelda a tím výčet kladů končí. Zápory jsou v podstatě jen dva - 1) film není tak akční, jak by mohl být a 2) téma teroristů vs. USA v dnešní době může sice dostatečně působit na americké publikum, ale po zvyšující se sérii filmů s touto tématikou v posledních letech jsem jimi již trochu unaven. (7/10) (01.02.2009)

"Chce radši do Ameriky hezky vcelku než do Ráje roztrhanej na kusy?" Jenže to nezná heslo amerických tajných služeb: Nepřátel se nelekejme, spojence podrážejme a na životy informátorů nehleďme. V Labyrintu lží jsem našel hodně pravdy o současném světě, jen se nám ta příčina zaměnila za následek. Pokud by totiž jedna nejmenovaná světová mocnost nešířila demokracii do zemí, kde o ni nikdo nestojí, a nepožadovala za své služby ropu do každé domácnosti, tak by se alláhuakbaři neobtěžovali poctít je svou výbušnou návštěvou. Jenže tady vycházíme z toho, že oni si začali. Beru to na vědomí a bez užití waterboardingu přiznávám, že tohle mě bavilo. Mělo to napětí, nebálo se to humoru a chvílemi si to se mnou i hrálo. A to já mám rád. (13.12.2018)