Femme Fatale

Zapomeňte na záporáky ze Zjizvené tváře, Carlitovy cesty nebo Neúplatných, kteří byli gangstery, zloději a pašeráky s grácií, zavilostí nebo jen s pouhou prohnaností. Tady nám De Palma veškeré zloduchy představuje jako nadávající figurky, které ve vězení spoustu let čekají, aby se dočkali potupně chudého (ne)finále. A jestli jste kdysi fandívali Carlitovi nebo Eliotu Nessovi, tak i s tím je konec. Hlavní hrdinové se nám scvrkli na úlisnou, rádoby rafinovanou krásku a fotografa, který pobíhá odnikud nikam a bez větších potíží se sebou nechává manipulovat. Takže sbohem, klasický noire nebo kriminálko, přichází hluboce nudná hra na diváka, která ukáže, že všechna vodítka, která jste se snažili sledovat, vlastně k žádné zajímavé pointě nevedla, to jenom scénář se odhodlal v samém svém závěru zoufale vyměknout. (26.11.2008)

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +výrazná hudba, práce s kamerou, závěrečný zvrat -místy docela utahané a bez napětí/// Dobrý pokus ze kterého však vzešel průměrný film, který právě z průměru tahá zajímavé zpracování a finální rozuzlení, po kterém se vám film bude líbit mnohem víc. Zaujme úvodní akční scéna a hudební motiv.///Celkem 60%/// (26.10.2007)

Velmi stylově a hravě natočená pochoutka, na které si smlsnou hlavně ti největší fandové (raného) De Palmy (viď, Rob Royi) ;), a jeho velkého vzoru, mistra Hitchcocka. Úchvatná několikaminutová úvodní sekvence (ve které se toho opravdu moc nenamluví – díky bohu), fatální scény (pád z balkónu, dívka v maskáčích, most), deja vu, striptýzek, šmírování, psychicky deptaný hlavní hrdina, femme fatale. De Palma takřka na vrcholu sil a hlavně – naprosto svůj! 90 % (13.08.2006)

Brian de Palma chtěl asi natočit svižný thriller o krádeži diamantů, ale povedl se mu nepříliš zábavný televizní film. Rebecca Romijn se párkrát svlíkne, což není špatné, ale Základní instinkt to holt není. Takže je to jen taková úvaha co by se stalo, kdyby se hlavní hrdinka ve zlomovém okamžiku rozhodla jinak...nic víc. 60% (01.02.2015)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)