Femme Fatale

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +výrazná hudba, práce s kamerou, závěrečný zvrat -místy docela utahané a bez napětí/// Dobrý pokus ze kterého však vzešel průměrný film, který právě z průměru tahá zajímavé zpracování a finální rozuzlení, po kterém se vám film bude líbit mnohem víc. Zaujme úvodní akční scéna a hudební motiv.///Celkem 60%/// (26.10.2007)

Iba pre pripravených a správne naladených. De Palma rád šokuje, má svojrázny filmársky štýl, jeho rukopis v momente spoznáte, ale či Vás aj niekedy osloví, záleží na vašom vkuse. Tento film je najgýčovejší v jeho kariére a ťažko je prísť na to, čo si vôbec o ňom myslieť. Za pokus to ale rozhodne stojí. Možno prázdne nič, možno geniálna skladačka. A keď nič, tak určite telo Rebeccy Romijn Stamos. Možno treba kvôli detailom vidieť dvakrát. (24.07.2009)

Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného. 75% (09.04.2020)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)

Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE (04.08.2006)