Severní blata

No, jako krimi to není špatné (označení žánru také jako thriller je celkem vedle), ale Severní blata jsou docela obyčejným filmem s nijak vyhrocenými nebo napínavými scénami (nemluvě o sice neobvyklé, přesto ve své podstatě docela suché pointě), který těží a nasává atmosféru vlastně jenom z místa, kde byl natočen. A nebýt jím právě taková krásná země jako je Island, myslím, že by většina hodnotitelů 1* ubrala. Jinak musím podotknout, že hudba (dost specifická) mi moc neučarovala, na to ve mně Mýrin vyvolal příliš málo emocí. Dávám lepší 3* a doporučuju spíš jen opravdovým milovníkům Islandu, jeho krajiny a způsobu života než divákům, kteří se chtějí podívat na kvalitnější evropskou detektivku. (19.07.2011)

Severní blata mě zaujala svou audiovizuální stránkou - syrovými exteriéry islandské krajiny a trudnomyslným, nábožensky laděným hudebním doprovodem. Trochu mě zamrzelo, že kriminální zápletka, identita pachatele a vlastně i vypravěčské postupy byly celkem průhledné, takže se v závěru nějaký překvapivý plot twist nekonal. Přesto jde však o povšimnutíhodný film s několika pro severskou kinematografii typicky sugestivními momenty, jenž dělá Islandu celkem vražedně depresivní reklamu. (24.02.2021)

drsné a syrové až na kost (myslím, že i jídlo tam jedí syrové) temnější než temný případ (a dávno před ním) a ty občasné záblesky černého humoru působí jako rána na solar ..je zajímavé jak islandské filmy vyznějí mysteriózně i když se v nich -vlastně- nic mysteriózního neděje (90%) P.S. u filmu v islandštině je úžasně docíleno efektu, jako by všichni mluvili jazykem trpaslíka z twin peaks :) (28.02.2015)

Priemerný krimi triler, ktorý vsádza na ultra drsnú atmosféru škandinávskych exteriérov a ultra hnusné ľudské vnútorné orgány. Plusom sú postavy, ktoré nie sú fotogenické ako Pitt, Freeman a Palthrow, to ale nie je jediný dôvod, prečo sa nejedná o islandské Seven. Skôr má bližšie bohužiaľ k Purpurovým riekam. Ale v telke si to hocikedy s kľudom zopakujem. (20.05.2012)

Asi dva roky po přečtení knihy jsem zhlédla i film. Některé postavy (zvlášť Evu Lind) jsem si představovala trochu jinak (a autor je i jinak popisoval), ale nedá se říct, že by ta změna příběhu nějak uškodila. Naopak naprosto přesně filmaři vystihli Sigurdura Óliho! Humorná je scéna, kdy má vyslýchat stařenky ohledně třicet let starého zločinu... Jenom si říkám, že diváci, kteří předem nečetli knihu, se museli cítit trochu zmatení, když se ukázalo, že dvě linie filmu nejsou paralelní a jedna se odehrála dřív než druhá. Hodně působivá je návštěva Mýrinu... Celkově patří snímek mezi nadprůměr a moc se mi líbil, ale na knihu nemá. Bohužel, druhý díl série o Erlendurovi je prakticky nezfilmovatelný, takže pokračování se asi spíš nedočkáme - a pokud ano, pak nejspíš až třetího dílu. Pro zajímavost, tady je recenze na jeden z románů: http://novakova.blog.idnes.cz/c/7421/Islandsky-mistr-napeti-zasahl-v-Karlovych-Varech-a-nejen-tam.html (03.12.2007)