Smrtící spojení

Musím říct, že první dvě třetiny filmu jsem silně uvažoval o mnohem horším hodnocení. Tvůrci předhazují titulní ženskou hrdinku napospas tmě a zrcadlům tak vehementně, že už po půlhodině začne zdejší bububu pěkně nudit. Vyjímkou je perfektní scéna na pláži. Zatímco jiné asijské duchařiny ale často spoléhají na zápletku kolem koncentrované nenávisti a záhrobního zla, zde přijde v závěrečné části zdařilý zvrat. "Duchařské" scény jsou odůvodněné, dalo by se říct, že i racionálně vysvětlené (hehe), a i když následná thrillerová sekvence není ničím světoborným, odstraňuje spolehlivě pachuť prvních dvou třetin. 5/10 (19.01.2009)

|| Scenár: Aummaraporn Phandintong, Banjong Pisanthanakun, Sopon Sukdapisit, Parkpoom Wongpoom | Hudba: Chatchai Pongprapaphan | Produkcia: Yongyoot Thongkongtoon, Yodphet Sudsawad, Mingmongkol Sonakul | Distribúcia: GTH, 24 Frames || Hororová struna rozrezonovaná tradičnými prvkami nemocnice, vaňe, zrkadiel, znetvorených tvárí... Vracajúca sa hlavná hudobná téma s obrazovým vysvetlovaním deja šikovne strieda napäté časti posúvajúce príbech. Jeden z lepších ďalekovýchodných hororov, ktorý sa určite dočká amerického remakeu. (13.05.2011)

Siamese Dream. Je celkem pochopitelné, že horor o siamských dvojčatech představuje thajský vývozní artikl. Až na několik sympatických a méně humpoláckých metafor a symbolů, jimiž děsí film spíše v první polovině, představuje Faet rutinní, předvídatelné a naprosto neděsící řemeslo. Tvůrci jakoby se paradoxně lépe cítili v úplně jiném, ale stejně brakovém žánru, jímž místy tuctovou hororovou hstorku, utápějící se v klišé, záplatují. Možná dobře, že se po této cestě o několik let později vydali. S jakým výsledkem, to už bohužel, dá-li Bůh, nezjistím. (13.01.2017)

Duchařská špička a důstojný nástupce skvělého Shutter od stejného dua režisérů. Od devítky v hodnocení ho dělí závěrečných 20 minut, které do té doby dost dusnému horroru obrušují hrany. Jinak je vše, jak má v jakostní duchařině být. Hafo fungujících lekaček, zneklidňujících momentů, precizní zvuk, bezchybná forma a navrch atraktivní téma siamských dvojčat. I na romantickou strunu se zahraje. Podobně jako v Shutter je předností řádně zohavená vlasatice, která se s tím nemaže. Leč starší horrorový bráška disponuje přeci jen krapet poutavějším příběhem, o zježený chlup větším napětím a lepším zakončením. Ale i tak lze Alone bez uzardění zařadit mezi nejlepší asijské duchařiny. (19.08.2007)

Jako asijská duchařina nese tento horor všechny typické prvky žánru, včetně snadno odhadnutelné pointy. Navíc ale přichází i s něčím novým (viz. scéna ve výtahu, větrák, nebo psychedelický únik před vizemi). Pokud jste neztratili ještě zbytky respektu k hororvo duchařino asijské kinematografii, mohlo by vás spojení uspokojit. (13.10.2009)