Bruno

Může být opakovaný vtip stále vtipný? Ano může, ale divák už nesměje tolik jako napoprvé. Samozřejmě tu narážím na dva velice podobné filmy, a to sice na Borata a na Bruna. Borat, to pro mě bylo něco nového, něco neznámého, něco originálního u čeho jsem se královsky bavil. Bruno jede v podobných kolejích s podobným schématem, ale bohužel ne všechno je zde vtipné a ne všechno se povedlo a v tomto ohledu oproti Boratovi značně pokulhává. Ale i přesto je to docela velká sranda, u které jsem se dobře pobavil a kterou jsem si užil. Ať už to byla reality show, ve které Brunovi sociálka odejme černouška, kterého v Africe získal výměnou za iPod, ať už to byl wrestlingový zápas s úžasně zvoleným oscarovým songem od Celine Dion, ať už to byla swingers párty či řešení sporu mezi Hamásem a hummusem, tak jsem se zkrátka dobře pobavil a mnohdy jsem i šokovaně zíral na televizní obrazovky, a o to asi Sachovi Baronu Cohenovi šlo především. Film v mém případě tedy splnil svůj účel a má očekávání ani příliš nezklamal, celkově tedy ode mne Bruno získává čtyři hvězdy stejně jako Borat, jenomže zatímco u Borata ty mé čtyři hvězdy znamenají 90%, tak u Bruna je to jen nějakých 75%, to jen pro úplnost aby bylo jasné, že stejné hvězdičkové hodnocení v mém případě neznamená stejné procentuální hodnocení. (28.05.2011)

Je to podobná šílenost jako Borat, ale smál jsem se snad ještě víc. Sacha Baron Cohen je sice úchylák a magor, ale jeho filmy jsou perfektní. Těžko vybrat nějakej vrchol filmu. Afroamerický dítě O.J. vyměněný za iPod, lov s buranama, vojenskej výcvik nebo exkluzivní interview s Harrisonem Fordem, všechno mě rozsekalo. A totálně mě dostal soundtrack (3 steps ahead, Showtek). (21.11.2009)

„Tak čo, chlapi, sme ako baby v Sex v meste, čo?“ – „Nie.“ – „A ty si ktorá?“ – „Ja nie som žiadna, ja som Tony.“ – „Presne to by povedala Samantha.“ Cohen sa pokúsil dvakrát vstúpiť do tej istej rieky. Bohužiaľ, kým BORAT bol zjavenie, pri ktorom som sa smial takmer nonstop (!), BRUNO je zadýchanejší a proste (to už) nefunguje. Kým BORAT pôsobil dojmom, že jediní, kto vedeli, že je to „akože“, boli Cohen s kameramanom, v BRUNOVI som sa stále zamýšľal nad tým, čo je inscenované a čo „skrytá kamera“. Takéto myšlienky na zábave nepridali, dvojnásobne ak už z čisto logického hľadiska bolo zrejmé, že mnohé z najvtipnejších scén sú inscenované (neviem si napr. predstaviť, že by do amerických kasární mala vstup kamera). BORAT korčuľoval na hranici medzi „akože“ a „naozaj“. BRUNO nie, penis v priamom zábere ma už u tohto človeka nerozhádže, rovnako nie politicky nekorektné vtipy (ako u BORATA, i teraz si to odnesú v podstate všetci: zvieratá, ľudia, homosexuáli, bisexuáli, návštevníci swingers party, Židia, Američania, teroristi, poľné zajace). Niektoré hlášky vydarené („Nedá si niekto sendvič?“), ale to je asi tak všetko, dokonca ani cameo ma nebavili („Prinášame vám exkluzívny rozhovor s Harrisonom Fordom. Nazdar, Harri-“ – Páľ do riti.“). Kebyže sa BRUNO nehrá na „autentický dokument“, ale bol by „normálnou“ komédiou, kde by napr. dôležité postavy hrali slávni herci, bol by výsledok vtipnejší. (27.05.2011)

Jak vidím, má v současnosti Brüno velmi pěkných 61 % diváckých sympatií. Za sebe můžu říct, že bych raději podstoupil menší vivisekci než si Brüna pustit ještě jednou. Co na tom, že tu a tam Cohen tne do živého a nějaký ten vtípek zafunguje, když je to jako celek nefunkční a roztříštěné, plné vaty anebo trapných pokusů o vtip, které se se mnou úplně míjí. Ano, trpěl jsem, a to velmi. Borat mě svého času minul a i když jsem byl rozhodnutý se k němu časem propracovat, už k tomu nemám chuť a vlastně ani odvahu. Celkový dojem: 20 %. (16.12.2009)

Jako film místy úžasné a místy nuda. Ještě více než "Borat" je "Bruno" sice odvážný, ale ne kontroverzní, protože stvrzuje předsudky své cílové skupiny, které se otevřeně podbízí. Jako projekt se z Bruna coby postavy stalo Frankensteinovo monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli a stalo se miláčkem davů. Brunovy filmové i televizní eskapády přestaly být karikaturou či obžalobou povrchnosti světa módy, lifestylu a celebrit. Nyní představují výmluvný doklad toho, jak dominantní kultura asimiluje alternativní výstřelky. Z radikálního provokatéra se stala jen směšná a trochu soucitně přijímaná figurka ala Dan Nekonečný (viz finále filmu a sehraný výstup s Eminemem na MTV Movie Awards) a z provokativního projektu dílo s puncem bobříka odvahy pro rádoby liberály (viz klišovité žvásty recenzentů ve stylu "pokud nejste opravdu prudérní, nehrozí, že by vás Brünovy eskapády a lascivní dialogy nerozesmály"). (06.08.2009)