Hurá na Francii

Ako tu už bolo mnohokrát spomínané, je to francúzsky Borat, alebo skôr PoloBorat. Ak sa chceli tvorcovia pustiť týmto smerom, aspoň vzhľad predstaviteľov mohli zmeniť, nech to nevyzerá ako totálna kopírka. V každom prípade ale napriek prvotnej skepse musím uznať, že mnoho vtipov vyšlo naozaj na jednotku, niektoré situácie ale nie sú celkom podarené, čiže dokop to dáva taký stred. (15.04.2016)

Na tuhle francouzskou komedii jsem se těšil, protože v ní hraje Michaël Youn, který se mi v posledních filmech hodně líbil. No ale bohužel, byla to slabá komedie, člověk se při ní zasmál jenom párkrát, většinu času to vůbec vtipné nebylo a dost mi vadil ten přízvuk. Ale i přesto jsem na to v pohodě dokoukal až dokonce, bylo to celkem zajímavé, i když málo vtipné. (29.03.2015)

Jak tenhle tupě primitivní film mohl vzniknout ve Francii? Hle, Clavier má konkurenci, není jediný primitiv, který páchá filmy. Sledování téhle ubohosti jsem ukončila, když začala být i ordinérní. Scéna se psy a zdí má být zábavná, nebo z ní mají jen diváci zvracet? Nepatrnou chvilku jsem uvažovala o jedné hvězdičce za hudbu, ale když někdo dá v plen svoji práci pro něco takového, nezaslouží si být nazýván skladatelem. (12.11.2013)

Film jsem zvolil při ospalé noční slabosti, což se z první poloviny příběhu (nadějný začátek, vtipné hlášky, námět připomínající Borata smýklého s terorismem, herci dementi,...) zdálo být jako vhodná volba, nicméně přišla pasivní pasáž (nečekané odbočení od děje, nudné natahování), která s sebou ještě navíc přinesla trochu trapné hlášky, a černého humoru ubývalo. Nápad dobrý, nicméně zpracování tomu ubralo šťávu, francouzská pasáž byla opravdu uspávající, a tudíž jsem měl radost když hlavní představitel zemřel a já mohl jít spát. (09.07.2017)

Tahle komedie má dost slušný nástup, pěkný konec, zbytek je ale vata dost nerozhodnutá, čeho chce docílit. Matou mě především dlouhé pasáže s nájezdy na krajinu, panoramatické snímky nebo třeba jen nenápadná scéna jízdy po Paříži, kdy se před kamerou mihne každá pařížská památka – normálně bych nebyl hnidopich a nenarážel na fakt, že aby z odtahového auta viděli všechny tyhle baráky, museli by jet dost nesmyslnou trasu. Důvod, proč to schválně zmínim, tady je, že má jít o komedii! Ne cestopis, ne žádný filosofie nebo romantiky v ulicích Lutécie. I všudypřítomný hlášky Francouzů, že tohle přece není Francie, brzo přestanou působit komediálně a začnou znít otřepaně a kýčovitě. Přidejte do toho tu tradici v rodném městečku novinářky a máte film, který dobře odpovídá názvu, hůř už potom žánru komedie. Když už jsem mimochodem u postavy novinářky – ta měla znamenat co, do prdele? Ta byla tak neuvěřitelná a do filmu tak očividně nastrčená, že jí tam zřejmě přidali, aby alespoň zmírnili ohlasy gendristů. Už jen její vlastní logickej rozpor, totiž že by novinářka a obhájkyně lidskejch práv nezaplatila za útratu a následně šla do trojky s největšíma zoufalcema v okolí… já vim, že to měla bejt komedie, ale není to smutný, když jsou nejvtipnější fóry celýho snímku o fackování žen? Vive la France ve finále připomíná levnou francouzskou napodobeninu Borata. Levnou, protože Borat sází na kontroverzi a tim vnáší do formule jistou inovaci, především se ale nezastaví před každou zkurvenou památkou nebo scenérií! (29.04.2014)