4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, jak tam naběhnul Jan Hartl za Otíkem a oznámil mu, že v kině dávaj výbornej film, kterej musí vidět a zdůraznil, že je RUMUNSKEJ. Já jsem snad žádnej rumunskej film ještě neviděl, takže jsem moc nevěděl, co od rumunskýho filmu čekat. Film se odehrává v období, kdy Rumunsku vládnul pošetilej diktátor Nikolae Posraldescu, kterej si vzal do hlavy, že Rumunů je málo, takže zaved dost šílený zákony, který měly přimět rumunskej lid k tomu, aby se víc rozmnožoval. Jít tenkrát na potrat byl horší zločin, než kdybyste třeba sousedovi ukradli novou Dacii. Dnešní propopulační demagogové by asi hýkali nadšenim. Příběh je o jednom takovym tajnym potratu, odehrává se během jednoho dne a převážně v jednom hotelovym pokoji. Je to dost minimalistický dílo, který spíš vypadá jako nějakej dokument a je znát, že vznikalo ve skromnejch podmínkách. Musim ocenit opravdu hnusnou až depresivní atmosféru, ale celkově to je trochu nuda. Příběh o nějaký rumunský pipce, která si zaplatila potrat, mě prostě nedokáže připoutat k obrazovce. Teď má film hodnocení 82%, což moc nechápu. Pro mě je to průměr. (01.06.2011)

Cinema verité v chladných artových kruzích. Snímek, který byť jediným záběrem a dialogem neuhybá před skutečností a nechává diváka s postavami vždy o trochu déle, než by si přál. A funguje to náramně dobře, i když za nesporně přínosným a silným námětem a myšlenkami z něho plynoucími nevidím mistrovské a nějak progresivní dílo, ale 'jen' osobitou milimetrovou filmařinu a přeci jen divácky přístupnější výtažek Bély Tarra. 80% (09.04.2020)

Po estonské Třídě - Klass, zpracováním moderním filmu plném barevných filtrů, zrychlovaček, zpomalovaček a bleskových střihů, přišel pravý opak. V 4m3w2d je kamera často statická, běží minuty a minuty bez střihu - a herci stále mluví, chodí.. - líbilo se mi, když Otilia(?) šla přes most, po schodech dolů zmizela ze záběru a objevila se opět dole, nastupujíc do autobusu. Nebo dlouhá scéna narozeninové oslavy na jeden záběr.. možná právě to způsobilo, že mě tenhle konverzační film vtáhnul. Zde rozhodně neplatí, že konverzace = nuda, hutnost některých scén by se dala krájet. (01.07.2007)

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

(trochu spoiler : ) To, co by mě na příběhu zajímalo nejvíc, (fáze rozhodování se k oné věci; Otiliino rozhodování se, jestli Bebemu "zaplatí"; a fáze, kdy si dívky poprvé všechno pořádně uvědoví) ve filmu není - nebo není zrovna v záběru. Ve chvíli, kdy jsem čekal, že to začne být koněčně opravdu zajímavé (a půjde do hlubky), film končí. Jediná myšlenka, která mi z toho vyplynula, byla, že ta brunetka je kráva a Otitie trochu taky. Ani těch emocí moc nepřišlo. Přitom jsem o ději nevěděl předem zas tak moc.. -------------------- 5. 6. 2011 : Napodruhé to funguje o poznání míň. Technicky, herecky, scénáristicky dokonalé, ale.. přecejen spíš biák sázející víc na povrchové napětí než na ucelenější výpověď o čemkoli. (29.04.2008)