4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut... (05.08.2008)

Nakouknutí do rumunských reálií v době těsně před pádem komunismu . To rozhodně zajímavé. Jinak mě tento tolik vychvalovaný film lehce zklamal, ale měli by ho promítat povinně na školách, aby náctiletí viděli realitu, jak to dopadne, pokud selže antikoncepce a co holka pak musí podstoupit a řešit. za oba...... (26.06.2008)

Pvé minúty divák nevie čo, ale zato presne vie kde a kedy. V dobe ustrnutého marazmu boľševickej nadvlády, s dominanciou odpudivých verejných priestorov v šedočiernom povlaku a aroganciou malých pánov, uvedomujúcich si, čo to znamená mať schopnosť poskytnúť službu, nedostupnú zo strany vládnuceho systému. Dialógy riešiace podstatu sú plné úsečných viet, nervozity a klamstiev, uvoľnená reč sa vyskytne len v prípade, ak sa hovorí o zástupných veciach (atmosféra na večierku). Kamera zachytávajúca studené interiéry aj rozbité ulice s tlmeným osvetlením v dlhých záberoch výstižne dokresľuje bežný život v systémoch štátneho rozhodovania o majetku, službách i morálke. Do tejto situácie zapadá ako uliaty potratový príbeh jednej študentky, pomáhajúcej kamarátky a pochybného anjeličkára, v prostredí hotelovej izby s ošúpaným dreveným stolíkom a preblikávajúcim svetlom na chodbe. Zmar, bezvýchodiskovosť, riešenie len za cenu pošpinenia. Pozn. Lokálna osobitosť inak univerzálneho námetu o pomoci, klamstve a drtivom sklamaní z úspešného výsledku spočíva v ilegálnosti interrupcií v Rumunsku za čias Ceauşescuovho pro-natálneho programu (oficiálny zákaz platil v rokoch 1966-1989). (18.09.2008)

Jen jsem si vzpomněl na tenhle film a běhá mi mráz po zádech, je mi trochu špatně a jde na mě deprese. Tento snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2007 urodilo. Nekonečné záběry bez střihu, surovost a splín. Nejvíce mě dostala večeře Otilie u rodičů (a přátel rodiny) přítele, ten nekončící záběr se vám zkrátka dostává pod kůži, ze začátku posloucháte konverzaci kolem stolu, ale za chvíli přestává svět kolem existovat a sledujete jen Otilii, která.. ale nebudu tady prozrazovat nebo zabředávat do klišé. Oproti tomu bych režisérovi vytkl záběr, ve kterém kamera zabírá mrtvý plod. Samozřejmě, tohle prostě na člověka dolehne, ale není to trochu samoúčelné? Sám si nejsem jistý, ale myslím, že moment, kdy Otilie nahlíží do koupelny, by byl výřečný dost. (12.02.2008)

Absolutní depka. Film stejně bezvýchodný jak sama podstata totalitních systémů sovětského bloku. Snímek podobně bolestný jako rané opusy Larse von Triera, ovšem oproti např. Prolomit vlny je tu cítit ta obrovská míra autentičnosti a hluboká stopa reálného základu. Syrový příběh z Ceausescova Rumunska roku 1987 (rámovaný rozpětím jednoho dne), který režisér Cristian Mungiu uchopil coby tichý, minimalistický monument doby. Pomalý tok vyprávění, v němž z počátku sleduje kamera hlavní hrdinku spíše zezadu a jen ji jakoby doprovází (asociuje to místy téměř 3D Third Person zobrazení počítačové hry), se pozvolna mění v zdrcující příběh o nelidskosti zřejmě nejhoršího totalitního systému 80. let mezi sovětskými satelity, rumunská apatie i obecně šedavé bezčasí oné doby na východní straně železné opony ve filmu doslova krystalizuje, kamera pak se v citových hnutích hlavní postavy chvílemi obrátí i proti její emocemi drásané tváři a dává nahlédnout pod masku navenek srovnaného občana nuceného žít v soukolí tohoto zrůdného systému. Ilegální interrupce je sama o sobě nosným tématem, tvůrci ji však navíc zkombinovali s analýzou totalitarismu a jeho dopadem na život obyčejného člověka (umístěnky, neustálé perlustrace, dohled Velkého bratra, šedá zóna ekonomiky...). Jestliže v jiných filmech reflektujících rumunskou realitu té doby či její odraz v 90. letech dobře funguje i rovina satirická či humorná, pak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou absolutně depresivním ponorem do stoky socialistického marasmu, v němž humorný úhel nemá ani to nejmenší místo... Tenhle film bolí... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (07.10.2010)