Okřídlené bytosti

Tolik výborných herců, tolik příběhů a ani jeden z nich se mi nezažral pod kůži. Ani jedné postavě jsem nevěřil, že její chování bylo způsobeno zrovna tou přestřelkou v restauraci. Konkrétně příběhy Kate Beckinsale a Foresta Whitakera jako kdyby patřily do uplně jiného filmu. Všichni se tu pořád jen tváří smutně a pořád dokola přehrávají tu samou úvodní scénu, z který se ale až na uplný závěr nedozvíme vůbec nic nového. Později už to začíná být až otravné. Sem tam se objeví náznak toho, čím tento film mohl být, ale to jaksi ke spokojenosti nestačí. 55% (23.10.2009)

Obraz jedne tragicke udalsoti, ktery se posleze roztristil na nekolik kousku, aby se na konci zase spojil v jeden obraz. Ty rychle strihy strihacovych nuzek, mezi sledovanim osudu jednotlivych svedku jedne tragicke udalosti, byly prilis a k tragickemu pribehu dodaly vice chaosu. Mozna to vsechno melo zobrazovat veskery ten chaos a rozpolcenost lidske mysli, ovsem na me to nezapusobilo. A stejne jako vsichni hrdinove v tomto snimku, radeji bych se muchloval s hezkou holkou na zadni sedacce meho auta, nez v hlave omylel onu tragickou udalost, kterou jsem musel videt. (15.09.2009)

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)

Věřím, že někde tam hluboku uvnitř má v sobě námět filmu něco skvělýho, ale nepodařilo se to bohužel dostat do filmu. Na vině jsou především špatně napsaný postavy, mě to jejich chování po útoku přišlo děsně jednosměrný a ne příliš věrohodný a jelikož na tom celý příběh stojí, víc nemám co říct. Pokud bych měl film popsat záchodovou terminologií, tak úplnej průjem to není, ale poměrně velká várka bobků už ano. (23.01.2015)

Absolutně nechápu, co mělo tohle znamenat. Tak ploché, tak nudné, tak suché... Jenom jediná scéna obsahovala emoce - když se ten chlápek na konci počural strachy. Ale jednu hvězdičku dám, Dakota totiž tu svoji bláznivou a děsně špatně napsanou roli zvládla - ostatně jako zvládla zatím všechno. 10% (01.01.2014)