Bracia Karamazow
The Karamazov Brothers
Karamazovi
Režie:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Marek Matějka, Jan Kolařík (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (758)
Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. ()
Představení bez opony, bez potlesku. Syrové, špinavé, avšak o hodně životnější než na divadle. Vím o čem mluvím, protože tam mě kdysi tahle adaptace nedokázala pohltit a dokonce jsem na chvilku usnul. Takže od Trojana, Zelenky a spol jsem dostal druhou šanci vidět Karamazovi alespoň zpoza obrazovky. Naštěstí atmosféra polských železáren, místa jak stvořeného pro tragédii, je velkou devizou vtáhnout diváka do děje a Dostojevského hru tak lépe pochopit. Jednotlivé postavy tu nesvazuje minimum prostoru, svoje role tak rozehrávají ve velkém stylu, přesto jsem se někdy z toho prolínání zkoušky s realitou cítil zmateně .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) ()
Tleskám Zelenkovi za to, že maže hranici mezi českým a světovým filmem. Že dává šanci zatraceným hercům, nebojí se na omezeném prostoru rozehrát velkolepou hru a originálním způsobem kombinuje divadlo, film a skutečný život herců. Herci jsou fantastičtí, soundtrack také a ten zvolený chladný prostor, jenž je dokonalým kontrastem k živočišnému podání herců, to je něco, co se bude (nejen) na domácím rybníčku v adaptaci divadelních her těžko překonávat. „Bude jako Bůh, a všechno mu bude dovoleno!“ Ještě cítím to mrazení… ()
Jako divadelní hra musejí být Karamazovi jedinečnou podívanou. Z některých hereckých výstupů šel mráz po zádech. Avšak pro svou statičnost, i přes snahu Petra Zelenky o dynamickou kameru, na mě filmová podoba působila až moc rozvláčně. Čili si to shrňme; smekám před herci, leč z filmu jako takového jsem mírně rozpačitý. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (16)
- Příběh je zasazen do polské ocelárny v krakovské Nové huti, kde se odehrával i film režiséra Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru (1976). (Noviik)
- Při práci na filmu režiséra Petra Zelenku prý nejvíc překvapili herci, jejichž "divadelní herectví je velmi dobře přenositelné do filmu. Díky střihu a detailu vypadá ve filmu dokonce ještě líp než na divadle. To jsem si uvědomil nějaký druhý třetí natáčecí den. Když jsem viděl polské osvětlovače, jak jim během některých scén doslova spadly čelisti, věděl jsem, že máme vyhráno, že to stačí 'jenom' natočit." (NIRO)
- Režisér Petr Zelenka popsal, jak došlo ke spolupráci s oscarovým hudebním skladatelem Janem Kaczmarkem: "Film jsme původně měli točit v Polsku, ale protože jsme tam nenašli žádnou továrnu, která by nám šla tak na ruku, jak nám šli v Hrádku u Rokycan, tak jsme těsně před natáčením rozhodli, že budeme točit u nás. Poláci z toho byli otrávení a tvrdili, že jsme to udělali schválně a podvedli je, a o to víc trvali na tom, aby některé profese byly polské, například architektka nebo hudební skladatel. Já původně počítal s ruským skladatelem, ale když odmítl, tak jsem při opakovaných polských požadavcích, že to má být Polák, plácnul: 'Dobrá, ale když Polák, tak ale jedině pan Kaczmarek!' A oni: 'Tak jo, není problém.' Donesl jsem mu na DVD desetiminutovou ukázku filmu, jemu se to hodně líbilo a že to pro nás udělá. Navíc za dobrou cenu. Takže byrokratický tlak, aby všechno bylo opravdu půl na půl, přinesl nečekaně něco pozitivního." (NIRO)
Související novinky
Oscaroví tvůrci míří do Prahy
Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Velmi svérázná a umělecky osobitá filmová adaptace stěžejního Dostojevského románu Bratři Karamazovi vycházející z dnes už legendární divadelní adaptace Evalda Schorma realizované v Divadle Na Zábradlí roku 1976. Herecké obsazení ale upomíná k pozdější dramatizaci téže látky v Dejvickém divadle z konce devadesátých let minulého století. Režisér Petr Zelenka celou hru uchopil po svém a usadil ji do lokací industriálně odosobněné staré slévárenské haly - vytváří se tak zvláštní, ale přesný rámec - Dostojevského román je především odrazem dobového nihilismu a krize racionality, která dovedla své logické úvahy až k popření existence Boha, svět bez Boha je tedy i přesnou metaforou pro starou tovární halu. Industriální periferie má dnes ale i své nové estetické rozměry - jako se studenti AVU s profesorem Knížákem jezdí dívat a inspirovat scenériemi vysokých pecí ve Vítkovických železárnách, usazení do nových konotací dá nový význam i rozpadající se tovární hale - středoevropské industriální kolosy mají dnes silnou estetickou kvalitu, kvalitu ilustrací Verneova Ocelového města... To reflektovali i tvůrci a používají tedy tomu i adekvátní formální prostředky - především skutečný širokoúhlý kinoformát, který dává celému filmu velmi silný nádech a hloubku. Ve spojení s geniální hudbou Jana A. P. Kaczmarka, úsporným a přesným střihem a především celou industriálně potemnělou mizanscénou, oživenou strhujícími hereckými výkony, tolik kontrastujícími s prostředím...anebo možná tolik prostředím gradujícími! Metarámec hereckého festivalu a přijíždějící divadelní soubor navíc umocňují pseudodokumentární charakter snímku, který je ale jen silnou uměleckou stylizací (postava údržbáře a jeho osobního neštěstí byl vlastně jediný moment filmu, který mi v percepci vadil...a přišel mi zbytečný, důležitý jen pro osvětlení motivace aktérů výjimečného divadelního představení...) Nabízí se přímé srovnání s ,,dramatickými" experimenty Larse von Triera, ale Zelenka jde svou vlastní cestou a zachovává především linii literární adaptace - Dostojevského opus magnum a zároveň poslední nedokončená kniha, která v sobě shrnuje ohlasy všech jeho děl předchozích, reflektuje ale především román Zločin a trest, tedy rovinu morální a metafyzické odpovědnosti za zabití jiného člověka - otec Karamazov umírá tak hned na začátku a přesně v duchu Schormovy divadelní adaptace se posléze zase z onoho světa vrací (ať už v podobě reminiscenčně fyzické, či v podobě Ďábla...ta je mimochodem herecky strhující!) a zasahuje do zajímavě rozehrané partie. Raskolnikov se v rodině Karamazově jmenuje Ivan Karamazov a jeho neochvějná racionalita vede až k poznání, že Bůh není a vše je dovoleno. Dostojevského text je těžký, pomalu plynoucí, dávající ne všechny odpovědi, Zelenka však do svého ,,polského dělnického" filmu dostal vše podstatné...a ještě mnohé navíc... Spolu se Slámovým Štěstím a Venkovským učitelem nejlepší české filmy poslední doby (a nutno podotknout skutečně evropských rozměrů) a pádný důkaz proti neduchaplným názorům, že se v českém filmu poslední dekády nic zajímavého neděje... () (méně) (více)