Až bude padat hvězda

Pravda, není to žádný velkofilm. Obsazení hlavní postavy T. Medveckou bylo dost nešťastné, zatímco Daně Medřické ta role semetriky vysloveně seděla! Filmu jsem odpustila jistou míru schématičnosti, na druhou stranu mne potěšilo vidět aspoň trochu něčeho pozitivního jak ve vztazích mezi lidmi (osazenstvo pánského pokoje), tak i ve vztahu k svému povolání! Všechno, co se dnes jaksi "nenosí". Jo, a vůbec mi nechyběly postelové scény a vulgarismy. Prostě takový "trapný" film z poloviny sedmdesátek. :-)) (17.03.2018)

"Prece nedam za holice 15 korun", tahle hlaska pobavila:-). Jinak nijak vyjimecny film o budoucich zdravotnich sestrach a jedne protivne tridni ucitelce. Uvod s rozjarenymi sestrickami me nebavil, pak se to trosicku rozjede, no... Zajimave jsou zabery z Vildova pokoje, kdy Vita kouka do zrcadla a mluvi s nemocnym mladikem. Medvecka si zde strihla dost mozna jednu z nejhezcich svych roli. (31.03.2017)

Moderní pohádka o Popelce, kterou bezdůvodně trápí zlá sestra - úča. Zastání najde u třech doktorů a nakonec své nesobecké štěstí nalezne. Jen ten princ jaksi nedopadl. Tvůrci Vítě zbytečně nasazovali svatozář, její chování z ní činilo starou mladou. Nejvíce mě potěšil v miniroličce Josef Kemr, byť měl jen pár vět. Irena měla tolik energie, že při zavírání dveří málem povalila kulisy. (18.11.2018)

Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. (07.07.2017)

Nevím, jestli slaboulinké čtyři, nebo silné tři. Medvecká totiž svou Víťu hraje skoro jako svatou, a to mi vadí. Její postava je sice nádherně zmatená, ne až tak chytrá, ale empatická, jenže taky je to mladá holka v krom maturitního či jakého večírku snad nikam nechodí, ani do kina, nemá sourozence, rodiče... Tohle schematické pojetí mi v úvodu hodně vadilo, posléze jsem si zvykl a už se na příběh s poselstvím, že někdy je lidské projevení citu a pochopení velmi důležité, dívalo dobře. Medřická skvěle zahrála zlou učitelku lpící na teorii, které však uniká praxe, pan Lukavský mám pocit hraje pokaždé sám sebe. Kemrovi stačily dvě repliky, aby si scény ukradl pro sebe. Konec vyloudí slzičky dojetí, ale postavy mi skutečně přišly celou dobu až moc neživotné, zastupující jen určitou tezi. (18.11.2018)